Osvětimským vězňům internovaným v takzvaném rodinném táboře se z neznámých důvodů dostávalo nebývalých privilegií: při příjezdu neproběhla selekce, která by děti a starší lidi odsoudila k okamžité smrti v plynu, příchozím nebyly ani holeny hlavy. Děti mohly přes den pobývat na dětském bloku, kde se z iniciativy německého Žida Fredyho Hirsche tajně vzdělávaly.

Pro dospívající děti Hirsch vymýšlel různé pracovní pozice. Ditě Krausové přidělil funkci knihovnice. Měla na starost asi dvanáct knížek, které se sem podařilo propašovat z vagónů. Každé ráno je vytáhla ze skrýše v podlaze a půjčovala je učitelům, kteří s jejich pomocí učili menší děti abecedu. Mezi tituly se vyskytly Čapkovy povídky, Stručné dějiny světa a učebnice ruské gramatiky.

Fredy Hirsch se v Osvětimi pokoušel navázat na kulturní a vzdělávací činnost, které se věnoval v terezínském ghettu. Nacisté nechávali osvětimský rodinný tábor žít vlastním životem možná proto, aby měli co ukázat případné inspekci Červeného kříže. Nehodlali ho ale držet příliš dlouho, každý jeho obyvatel měl přežít jen 6 měsíců.

V noci z 8. na 9. března 1944 byli všichni vězni ze zářijového transportu z předchozího roku zavražděni v plynových komorách. Fredy Hirsch zemřel už krátce předtím na otravu prášky, přičemž dodnes není jisté, zda je spolkl dobrovolně, nebo mu lékaři schválně podali smrtelnou dávku.

Dita Krausová měla zemřít o tři měsíce později. Nacisté však jako zázrakem na poslední chvíli rozhodli, že z jejího transportu vyberou muže a ženy schopné práce a odešlou je do jiného tábora. Selekci prováděl sám doktor smrti Mengele. Dita mu zalhala, že už je jí 16 let a je malířkou. Její maminka zase tvrdila, že je o dva roky mladší. Obě prošly na správnou stranu.

V Hamburku odklízely trosky po náletech a na samém konci války se k dovršení všeho utrpění ocitly v táboře Bergen-Belsen. "Tady jsme už nedostávali nic než jednu naběračku polévky. Vysílení lidé umírali buď hladem, nebo na tyfus," přiblížila Dita poslední dny v koncentráku před příchodem britské armády.

Do Prahy se nakonec vrátila sama, maminka skonala v nemocnici poté, co ji trápily bolesti břicha. Z celé rodiny přežila jen Ditina babička, jež celou válku strávila v terezínském ghettu a navzdory svému vyššímu věku vytrvala. Dita se poté provdala za osvětimského spoluvězně a budoucího spisovatele Otu Krause a odstěhovala se s ním do Izraele. Její příběh inspiroval španělského autora Antonia G. Iturbeho k sepsání románu Osvětimská knihovnice.