Zdroj: Profimedia.CZ
Naše předky napadali velcí draví ptáci, neměli šanci se bránit, tvrdí vědci
Nejen pralesní šelmy a hadi, ale také draví ptáci představovali pro předchůdce druhu Homo sapiens smrtelné nebezpečí. Vědci přitom po dlouhá léta takovou myšlenku odsouvali do sféry béčkových hororů.
Důkazem, že v době před dvěma miliony let dravci útočili na předky moderních lidí, se stala lebka dítěte nalezená u jihoafrického Taungu. Archeologové ji sice objevili už v roce 1924, celých dalších 80 let ale zastávali názor, že zhruba čtyřletého příslušníka druhu Australopitecus africanus zabila kočkovitá šelma. Teprve v roce 2006 byla zveřejněna studie, podle které díry v lebce a škrábance za očními jamkami útoku velké "kočky" neodpovídají.
S nápadem, že dítě z Taungu usmrtil velký dravec, přišel jako první jihoafrický odborník Lee Berger. Jeho americký kolega z univerzity v Ohiu W. Scott McGraw pak zorganizoval výzkum, v jehož rámci prozkoumal hnízda západoafrických orlů žijících v pralese Tai v jihozápadní části Pobřeží slonoviny.
(Zdroj: www.brandsouthafrica.com, leden 2006)
"Orli útočí ze zálohy. Na kořist se vrhnou střemhlav a rychle ji usmrtí. Šance takový útok vidět je proto mizivá," vysvětlil McGraw. "Ostatky kořisti ale dravci naštěstí nikam neuklízejí, takže je můžeme posbírat a usoudit z nich na druh a velikost ulovených zvířat."
McGrawa překvapilo, že celá polovina kostí v orlích hnízdech patřila primátům. A každý třetí ulovený primát vážil za svého života něco mezi 6 a 10 kg. Právě něco okolo 10 kg muselo podle odhadů vážit i dítě Australopiteca africana z Taungu.
Zdroj: Wikimedia Commons, By Didier Descouens - Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org
"Spousta lidí si myslela, že orel nemá dostatečnou sílu na to, aby uzvedl primáta této váhy. Jenže orli neloví vždycky tak, že oběť popadnou a odnesou. Na místě ji zabijí a rozporcují, a teprve poté ji po částech dopraví do hnízda," uvedl McGraw.
Škrábance a díry v lebce dítěte z Taungu se podle vědce shodují se stopami na lebkách primátů sebraných v hnízdech. Orli svou oběť zabijí či aspoň omráčí hned při prvním úderu pařátem, který prorazí lebku. Díky tomu si mohou troufnout i na mnohem větší živočišný druh, než jsou sami. Oběť se nemá šanci bránit.
(Zdroj: www.sciencedaily.com, srpen 2006)
Vědci se domnívají, že nutnost bránit se útokům ze vzduchu měla významný vliv na evoluční vývoj člověka. Jde o dosud netušený a neprobádaný aspekt, který bude podroben dalšímu výzkumu.
