Za dávných časů

Už v antice byla známá divizna velkokvětá (verbascum densiflorum) a především divizna malokvětá (verbascum thapsus). Jedná se o dvouletou bylinu, která dorůstá výšky až dvou metrů, což je úctyhodné. Je také nápadná svými žlutými květy. Pochází z Evropy, Asie a severní Afriky, odkud se jí podařilo dostat do severní i jižní Ameriky, dalších částí Afriky a dokonce do Austrálie. Pro jasnou barvu a výšku byla často spojována s ochrannými kouzly a vlastnostmi.

V řecké mytologii, v příběhu o Odysseovi, najdeme zmínku o rostlině, kterou hrdinovi dal vychytralý bůh Hermés, aby se Odysseus ochránil před magií čarodějky Kirké. Rostlina prý měla kořen černý a květy bílé (takže nejspíš šlo o diviznu švábovitou, která právě kvete bíle) a Hermés tvrdil, že diviznu smrtelný člověk nedokáže vytrhnout s kořeny, zatímco bohové „si mohou dělat, co chtějí.“

Tak či onak, divizna svůj účel splnila a Kirké se hrdinu nepodařilo proměnit ve vepře (na rozdíl od zbytku posádky jeho lodi).

V Herbarium Apuleii Platonici se dokonce píše, že kdo si vezme kus divizny jako ochranný talisman, získá odvahu a kuráž, neublíží mu žádné divoké zvíře a žádné zlo se k němu nepřiblíží.

Různá využití

Dávný trik, který používaly dámy, aby jim zrůžověly tváře, byl otřít si líce listy divizny. Chloupky na listech způsobily jemné podráždění kůže a vznikl tak přirozený ruměnec. Sušené květy, drcené a použité v mýdle, také využívaly, aby se zbavily šedin. Květy louhované ve vodě zase sloužily k barvení vlasů na blond.

Divizny také fungovaly jako pochodně, horní část s uschlými květy se prostě zapálila. Kousky divizny rovněž mohly nahrazovat knot, dokud nebyla dostupná levná bavlna.

Což ještě více spojovalo tuto rostlinu s představou světla a ochrany proti démonům.

Indiáni v severní Americe využívali toho, že semena divizny obsahují látku zvanou rotenon, která má omamné účinky na ryby. Tato látka dokáže ryby paralyzovat tak, že je pak lze chytit do ruky. Divizna tedy sloužila k usnadnění rybaření v mělkých vodách.

Z květů se vyráběly kapky, sirupy, čaje (je potřeba je přecedit kvůli chloupkům rostliny) či nálevy, které se používaly jako léčiva.

Nesměly je požívat těhotné a kojící ženy, ale pro ostatní byly vhodné proti dýchacím potížím, na posílení imunitního systému, na posílení funkce močového měchýře a ledvin, posílení slinivky a žlučníku i proti zácpě. Jako obklad divizna funguje protizánětlivě i proti revmatickým bolestem.

Při léčbě chronických i akutních zánětů slinivky se divizna využívá v kombinaci s dalšími bylinami. Ze sušených rostlin je připravován čaj. Za účinnou je považována kombinace: divizny velkokvěté s gymnemou lesní, lopuchem větším, kozincem blanitým, řepíkem lékařským, jablečníkem, puškvorcem, fenyklem, zemědýmem, lékořicí lysou a brusnicí borůvkou. Užívají se 1–3 šálky denně 20–30 minut před jídlem po dobu tří měsíců. Potom je vhodné užívání na 6–8 týdnů přerušit, až potom lze postup opakovat. Při přípravě stačí zalít 1 čajovou lžičku vroucí vodou (200–250ml), a nechat vylouhovat 15–20 minut.

Pokud se potřebujeme soustředit vysloveně na potíže se žlučníkem, nejlépe poslouží směs divizny a řepíku, máty, dobromyslu, meduňky, čekanky a pelyňku. Rovněž se z těchto bylin připravuje čaj. Stačí potom jednu polévkovou lžíci usušených rostlin přelít 250 ml vroucí vody a nechat je 15 minut vylouhovat. Nápoj se užívá dvakrát až třikrát denně po dobu tří týdnů. Poté je nutno na týden léčbu přerušit, pak je možné ji opět obnovit.

Divizna u nás

V Čechách měla mnoho názvů: děvizna, svíce královská, pochodňová květina, Petrova hůl, psí ocas, kuželice, oranka, svícen nebo louč.

Kvete od konce června do konce září, tedy prakticky postupně po celé léto. Blíží se tudíž nejlepší doba, kdy začít tuto zázračnou léčivku sbírat.

Zdroje: cs.wikipedia.org, khkeeler.blogspot.com, www.manutea.cz, www.pilulka.cz, www.bylinnalekarna.cz