Prý nebyla hezká a ani moc neuměla hrát. Bette to ale bohatě vynahradila pílí, cílevědomostí a také rázností, díky níž změnila zaběhané hollywoodské pořádky.

Dětství bez otce
Kdybyste chtěli navštívit její rodiště, museli byste do městečka Lowell ve státě Massachusetts. Ve dvoupatrovém domku na Chester street přišla na svět 5. dubna 1908 jako Ruth Elizabeth Davis. O rok později se narodila její sestra Barbara. Otec Harlow byl tehdy ještě chudým studentem práv, takže žili velmi skromně. Časem se z něj stal úspěšný advokát, ale rodina už v jeho životě neměla místo. Když bylo Elizabeth sedm let, rodiče se rozvedli.

Opuštěná matka Ruth se s dcerami přestěhovala do New Yorku, kde si otevřela fotoateliér. Občas dětem vyprávěla, že chtěla být herečkou, ale brzké založení rodiny a rozchod s milovaným mužem její plány zhatilo.

Elizabeth ve 13 letech okouzlil svět filmu a matka zajásala. Od té doby se ji snažila na vytyčené cestě postrkovat stále dál. Prvním krokem byla změna jména. Elizabeth si začala říkat Bette podle románu Honoré de Balzaca Sestřenice Běta (v originále La cousine Bette) a posléze nastoupila na hereckou školu.

V roce 1926 viděla divadelní představení s Peg Entwistleovou v hlavní roli. Byla stejně stará jako ona, přesto už patřila mezi velké hvězdy a pro Bette se stala velkým vzorem. Nikdo tehdy netušil, jak hluboce její kariéru nakonec ovlivní.

Nejskromnější panna
Bette neměla herecké začátky nijak oslnivé. První roky hrála v zastrčených divadlech a hlavní role se jí vyhýbaly. Ledy se hnuly až v roce 1929, kdy si jí všimli hledači talentů z Hollywoodu. Dvaadvacetiletá dívka tam vyrazila v matčině doprovodu, ale hned na nádraží zažila zklamání. Nikdo ji tam nečekal. Později se ukázalo, že šéfové Universal Studios jí naproti skutečně poslali svého člověka, ovšem ten neviděl nikoho, kdo by vypadal jako herečka, a tak zase odjel.

Aby zklamání nebylo málo, kamerové zkoušky dopadly tak špatně, že Bette s pláčem utekla do šatny. Režiséři jí alespoň nabídli, že může v dalších konkurzech přihrávat ostatním uchazečům. Hned první práce přinesla další šok. „Byla jsem ta nejskromnější panna, co kdy chodila po Zemi. A teď si představte, že jsem se musela položit na gauč a lehal si na mě jeden muž za druhým a vášnivě mě líbal. Vystřídalo se jich asi patnáct," popisovala Bette s odporem.

Další den to nebylo o nic lepší. V kostymérně ji proti její vůli narychlo oblékli šaty s hlubokým výstřihem a vystrčili přímo před režiséra Williama Wylera, který si hned neodpustil hlasitou poznámku: „Co si myslíte o těchto dámách, které ukazují hrudník a myslí si, že dostanou práci?"
Studio ji nakonec chtělo vyhodit, ale na přímluvu jednoho kameramana, podle něhož měla „překrásné oči", přece jen dostala šanci. V devíti měsících se mihnula v šesti filmech a všechny byly propadáky. Pak se ale stalo něco, co vše změnilo.

Zrození bojovnice
V září 1932 Peg Entwistleová spáchala sebevraždu. Skočila z písmene H, které je dodnes součástí slavného nápisu Hollywood v kopcích nad Los Angeles. S Bette tragická událost otřásla. Její vzor se dle jejího mínění stal obětí filmového průmyslu ovládaného muži, kteří v opačném pohlaví vidí pouze sexuální objekty a většinu času ho pouze zneužívají. V ten moment se zrodila nová Bette. Z nesmělé panny se stala hrdá bojovnice za práva žen. Měla i štěstí. Tehdy dostala nabídku od konkurenčního studia Warner Brothers a hned v prvním filmu hrála hlavní roli. „Není krásná, ale doslova překypuje šarmem," rozplývali se kritici.

V roce 1935 získala prvního Oscara, načež se rozkmotřila se svými šéfy. Nebyla spokojená s dalšími nabídnutými rolemi a navzdory smlouvě odešla natáčet do Anglie. Studio ji zažalovalo a sporu se dostalo široké publicity. Přestože Bette soud prohrála, mohla slavit. Studio couvlo, zaplatilo soudní výlohy a dalo jí mnohem větší uměleckou svobodu. O tři roky později si šla pro druhého Oscara za film Jezábel. Není bez zajímavosti, že drama režíroval William Wyler, který se jí před lety vysmíval. Při natáčení podlehl jejímu kouzlu, a přestože by ženatý, prožil s ní milostný vztah.

Záhadné úmrtí
Počátkem 40. let se stala nejlépe placenou ženou v USA a do roku 1962 posbírala 10 oscarových nominací, což se do té doby žádnému herci nepovedlo. Její soukromý život ale trpěl.

Po románku s Wylerem se s ní po šesti letech rozvedl Harmon Nelson, kterého potkala ještě na střední škole.

V roce 1943 přišla o druhého manžela, majitele restaurace Arthura Farnswortha. Žila s ním tři roky a plánovala dítě, ale třikrát potratila. Arthur navíc jednoho dne náhle omdlel na ulici a zemřel. Pitva odhalila, že příčinou bezvědomí byla prasklá lebka. Se zraněním žil Arthur asi dva týdny. Kde k němu přišel, zůstalo záhadou.

V roce 1945 se Bette vdala za malíře a maséra Williama Sherryho (*1914). O dva roky později se jí konečně narodila dcera Barbara, ale ani třetí manželství jí nevyšlo. Po rozvodu v roce 1950 se obratem vdala za herce Garyho Merrilla, který byl o sedm let mladší. Krátce po svatbě adoptovali dceru Margot a o dva roky později si osvojili ještě chlapce Michaela. Čtvrté manželství trvalo deset let, přestože podle dcery Barbary bylo plné alkoholických výstřelků a domácího násilí.

Od roku 1960 žila Bette sama a hlavním smyslem jejího života se stala práce. V roce 1983 jí lékaři objevili rakovinu prsu a podstoupila oboustrannou mastektomii. Čtyři dny po zákroku dostala těžkou mrtvici, po níž zůstala částečně ochrnutá. I potom se dokázala zotavit a vrátila se k natáčení zejména hororových snímků.

V rakovině ale našla až příliš silného soupeře. V roce 1989 se zákeřná nemoc vrátila. Bette přesto odletěla na filmový festival do Španělska, kde se její stav rychle zhoršoval. Na cestu domů už neměla sílu. Zemřela 6. října v americké nemocnici na předměstí Paříže.



CO JEŠTĚ NEVÍTE...
* V roce 1941 se stala první ženou v čele Americké filmové akademie, která uděluje Oscary.
* Prodělala celkem šest potratů. Dva s prvním manželem, jeden s Williamem Wylerem a tři s druhým manželem.
* Mezi jejími milenci najdeme Spencera Tracyho nebo Howarda Hughese. V roce 1955 prožila románek s Marlonem Brandem, který byl o 16 let mladší.
* S nejstarší dcerou měla vždy složitý vztah. Vrcholem se stala Barbařina autobiografie z roku 1985, v níž matku obvinila z panovačného chování a věčné opilosti. Zdrcená Bette ji pak vydědila.