Na venkově se půst dodržoval přísněji a v době předvelikonoční se jedlo většinou jen jednou denně. Půsty však byly různého druhu. Při tzv. půstu újmy se křesťané mohli vydatně najíst, ale opravdu jen jednu za den. Při půstu zdrženlivosti se zakazovalo konzumovat maso teplokrevných zvířat. Živočišné produkty jako sádlo, vejce, máslo, mléko a sýry se ale jíst mohly. Výjimku ale tvořil právě čtyřicetidenní velikonoční půst, při němž byly i tyto pochutiny zakázány. Povoleny byly ryby, které se staly symbolem půstu. Důvod byl prostý. Ryba je prý studená a vlhká, a tudíž nerozpaluje smysly a neponouká ke smilstvu jako maso teplokrevných zvířat. Obrázek ryby byl také tajným symbolem raných pronásledovaných křesťanů, kteří se tak mohli navzájem poznat.

pinterest
Je nám líto, ale vložený obsah již není dostupný.

Postní jídla

Tradiční postní lidová strava byla založena na základních potravinách jako zelí, obiloviny a luštěniny. Ještě naše prababičky si pochutnávaly na vařeném nebo kysaném zelí s chlebem, hrachové nebo čočkové polévce a různých kaších. Typickými postními jídly, která překvapí netradiční chutí, byla pučálka, pálenec a pražma. Tyto pokrmy se připravovaly z naklíčených luštěnin nebo obilovin. Dochucovaly se medem nebo rozvařeným ovocem a pro slanou variantu hospodyně sáhly po soli, cibulce, zelí a běžně dostupných sušených bylinkách. Právě pučálka z naklíčeného hrachu se jedla při první postní neděli a na Popeleční středu. Z výživového hlediska je toto, na první pohled chudé jídlo, ale vitaminovou bombou. (Zdroj: www.ireceptar.cz)

Chutě šlechty

Šlechta si ale i v postním období potrpěla na luxus. Mimo ryb konzumovala také bobří maso, především jeho zadní tlapy a ocas. Na stole byly k vidění i raci, žáby nebo šneci. Obvyklí byli také vodní ptáci, které lidé nechovali v zajetí, tedy například divoké kachny, husy a volavky. Součástí stravy byla samozřejmě i dochucovadla, která měla postní jídla povznést na vyšší úroveň. Na stůl panovníka se mohl dostat i orientální hřebíček, muškát nebo skořice. Běžnější však bylo používání bylinek, které se daly vypěstovat na zahrádce nebo najít na louce. Využíval se tak jalovec, koriandr, dobromysl obecná, majoránka lesní, violka vonná, kopřiva, třezalka tečkovaná, kozinec, vlaštovičník, cibule, česnek a křen. (Zdroj: curiavitkov.cz)

Zodpovědný Čech

Podle německého cestovatele Buzbacha, který v 90. letech 15. století navštívil české země, dodržovali Češi půst zodpovědně. „Čech se spíš odváží ukrást koně ze stáje, než sníst v pátek vajíčko,“ poznamenal ve svých vzpomínkách. Mimo velké postní období před Velikonocemi a na Advent se zdrženlivost držela každou středu, pátek a sobotu. „Důvod uvádí Tomáš Štítný ve svém díle Knížky šestery o obecných věcech křesťanských: …a také v každý pátek dobrým obyčejem přišlo, aby se postili lidé: jakož jest Kristus toho dne trpěl, abychom také trpěli s ním, a také v pátek Eva s Adamem snědli sú jablko zapověděné. V sobotu masa nejíme, žej Kristus ten den ležal mrtev v rovu a někteří ve středu také nejedie masa, žej toho dne Jidáš prodal jej židóm…" (Zdroj: Kuchyně pozdního středověku - Monika Feyfrlíková, 2015, ISBN 978-80-247-5431-4)