Vojenští důstojníci bojující na východní frontě, západní letci i neohrožení odbojáři. Ti všichni měli být po druhé světové válce oslavováni jako hrdinové, mnoho z nich ale místo toho skončilo v hradčanském Domečku v rukou sadistického správce Františka Pergla. Během výslechů se od nich požadovalo, aby se přiznali ke špionáži a vlastizradě. Nechápali, proč se tu ocitli. Byli zvyklí na drsné výslechy nacistické, ale nyní je mučili Češi.

Po prvním bití a výhrůžkách smrtí byli vězni vhozeni do cely bez oken a bez topení. Jídlo dostávali nepravidelně a pokud jim rodina poslala balíček s pečivem či ovocem, Pergl jim ho schválně předal až s odstupem týdne, kdy už byl obsah zkažený. Ve vazbě nebyla možnost se umýt, vězni neměli k dispozici žádné hygienické pomůcky. Takto tu živořili několik měsíců, než se dostali k soudu a vyslechli si předem připravený rozsudek. Většinou šlo o dlouholetý žalář nebo rovnou trest smrti.

Čistky v armádě měl po převratu v roce 1948 na starosti náměstek ministra národní obrany Bedřich Reicin. K jeho blízkým spolupracovníkům patřil generál Josef Musil, který po něm převzal funkci vedoucího vojenské zpravodajské služby známé pod názvem 5. oddělení Hlavního štábu. Právě Musil jmenoval do funkce správce Domečku kapitána Pergla, o němž věděl, že má sklony k sadismu. "Lidi, které tam budeš dostávat, jsou gauneři a zrádci dělnické třídy, a proto se podle toho zařiď," řekl mu.

Pergl z ministerstva nedostal žádný vězeňský řád, a tak si vytvořil vlastní. Vězňům odpíral spánek, po několik dní v kuse je držel o hladu, nutil je spát s rukama na přikrývce a za každou maličkost je surově bil obuškem, jemuž přezdíval "Černý penicilin", neboť šlo o jedinou "medicínu", kterou byl vězňům ochoten podat v případě zhoršeného zdravotního stavu. (Zdroj: publikace.nm.cz, Sborník Národního Muzea v Praze, Řada A – Historie • sv. 70 • 2016 • č. 3–4 • s. 13–20)

V březnu roku 1950 si Pergl smlsnul na skupině vězňů ze zcela unikátního soudku: tajní policisté do Domečku přivedli jedenáctku hokejistů, která měla reprezentovat Československo na mistrovství světa v Anglii a obhájit zlaté medaile z předchozího MS ve Stockholmu. Jejich účast byla na poslední chvíli zrušena a hráči dali průchod svým emocím nad půllitry v restauraci U Herclíků. Přímo zde je také zatkla StB.

Po půlročním mučení si reprezentanti vyslechli rozsudky odnětí svobody a nucených prací v uranových dolech v délce od 1 do 15 let za špionáž a velezradu. Pravým důvodem jejich zatčení byla zřejmě obava vedení KSČ, že v Londýně už zůstanou, což by pro komunistický blok znamenalo velkou ostudu. Objevily se i spekulace, že odstranění týmu objednal Sovětský svaz, aby jeho vlastní hráči neměli na MS silnou konkurenci. (Zdroj: cs.wikipedia.org)

František Pergl týral vězně dva roky, než byl sám zatčen a uvězněn. Jeho pověstná brutalita byla skvělou záminkou k jeho odsouzení, k němuž by došlo tak jako tak - čistky provedené novým ministrem národní obrany Alexejem Čepičkou smetly jak Bedřicha Reicina, který byl dokonce popraven, tak všechny jeho spolupracovníky.

Pergl vyšel na svobodu v roce 1957 a příštích pět let se živil jako dělník, než ho zastihla smrt. Mnozí z vězňů, které surově týral, tou dobou stále ještě seděli za mřížemi.