Jako majitel dvou mlýnů a dvou polí Domenico Scandella (1532–1599), známý pod přezdívkou Menocchio, nepatřil k chudé vrstvě, nicméně s chudinou soucítil a po samostudiu historických a filosofických knih získal pocit, že by společnost potřebovala sociální reformu. "Zdá se mi, že náš zákon, papež, kardinálové a biskupové jsou tak mocní a bohatí, že všechno patří jim. Utiskují chudé, kteří si od nich musejí pronajímat pole," prohlašoval Scandella.

Nespravedlivé postavení chudých mlynář viděl i u soudů, jejichž oficiálním jazykem byla latina. Prostí vesničané nemohli soudnímu jednání rozumět, a tudíž neměli šanci ani na vlastní obhajobu. "Když něco chtějí vyjádřit, musejí si zaplatit právníka," rozčiloval se mlynář.

Jeho kritika se dotýkala veškerých církevních zvyklostí a doktrín, včetně svátosti manželské a dogmatu o panenství Ježíšovy matky Marie. "Jak mohla zůstat pannou žena, která porodila dítě?" ptal se Scandella a usoudil, že Ježíš byl nejspíš jen člověkem. K tomu se obul do mnichů a kněží, kteří se o sobě domnívali, že jsou Bohu blíže než ostatní smrtelníci, tímto postojem však ze sebe učinili spíš namyšlené služebníky ďábla.

Některými myšlenkami Scandella dokonce předběhl dobu o několik století: "Bůh vdechl Ducha Svatého do všech lidí bez rozdílu - do křesťanů, heretiků, do Turků i do Židů, a všechny je považuje za drahé, všechny spasil stejným způsobem."

Společnost na konci 16. století ovšem nebyla na takové pokrokové myšlení připravena. A pro církev bylo nadmíru nebezpečné. Domenico Scandella se roku 1583 ocitl před soudem a pochopil, že své teze musí odvolat, jinak ho čeká poprava. Zažil kruté mlčení, odseděl si 20 měsíců ve vězení, z něhož byl propuštěn pod podmínkou, že se bude zdržovat ve svém domově a na hruď si pověsí symbol hořícího kříže jako znak kajícného heretika.

Po nějakém čase to ale mlynáři nedalo, a pustil si ústa na špacír znovu. Tentokrát už byli inkvizitoři nesmlouvaví. Roku 1599 byl Scandella ve svých 67 letech označen za kacíře a upálen na hranici.