Díky těmto dopisům se dnes dozvídáme, jak v reálu vypadal boj za 1. světové války, i když se stále divíme, jak vlastně doručování uprostřed bojů či v ruském zajetí probíhalo. V té době existovaly různé druhy vojenské pošty, ale také dopisy doručovala mezinárodní organizace Červený kříž. Dopisy v obálkách mohli vojáci podávat při vycházkách u poštovních úřadů. Ostatní korespondence musela podle nařízení probíhat na předepsaných kartách, které zajišťovala vojenská pošta a již zmíněný Červený kříž. Karty pak dorazily na vojenský úřad, kde probíhala cenzura.
Dopisy bývaly cenzurovány
"Sděluji vám těmito řádky, že nastávají pro nás smutné časy, neb dnes se již všichni připravujeme do pole, neb 29./8. ráno se již budeme ubírat, kde nemohu vypsat. … Na nás si taky vzpomeňte a mši svatou obětujte, neb bych všechno obětoval, jen kdybych se s vámi mohl jedenkrát zaradovat. Zde jsem jak kdybych tady byl odjakživa, na všechno člověk zvykne, ze začátku to bylo hrozné, ale již si z toho nic nedělám." Píše Štěpán Bystřický své sestře Kateřině Prátové 28.8. roku 1916. Mezitím, co byl její bratr i muž František povolán do války, musela Kateřina s ostatními ženami udržet hospodářství. Denně ale byly vystavovány policejním prohlídkám, musely odvádět většinu své produkce pro potřeby vojska a navíc byly sužovány neúrodou. (Zdroj: www.rmm.cz)
"Bída byla taková, že maminka na kávovém mlýnku semlela ječmen a udělala placky, které píchaly osinami, ale ošidil se žaludek. Všechno šlo na válku, doma nic nezůstalo. Přišla španělská chřipka s vysokými teplotami, až jí spadly vlasy a hořela svíčka. Ale přežila…." Svěřuje se Českému rozhlasu Daliborka Vacková. (Zdroj: vltava.rozhlas.cz)
Horší to měli obyvatelé měst, protože si nemohli přilepšit vlastní úrodou, potraviny tak byly na příděl a cena od roku 1913 do roku 1918 rostla šíleným tempem. Například cena za kilo brambor, které stály na začátku války šest haléřů, se vyšplhala na 120 haléřů.
Polní pošta za doby Velké války byla náhradou novin a fungovala jako prevence nepokojů, které mohli vojáci vyvolat, kdyby nevěděli, jak se jejich rodinám žije. Armáda proto korespondenci podporovala s cílem uklidnit vojáky, dát jim naději a připravit je na boj s nepřítelem, aniž by si dělali starosti, co se děje doma. Dopis Štěpána paní Kateřině je toho důkazem: "Milá sestro, jsem díky Bohu dosud při úplném zdraví a vede se mi dosti obstojně, při tom v klidu užíváme vánoční svátky... Nevýslovně se potěším, když písmo z domova obdržím. Kolikráte jsi mně sdělila o tvým manželovi, kde a jak žije, zdali při zdraví se nachází, zdali nám Bůh splní přání dočkat se, abychom se všichni mohli jedenkrát shledat. (Zdroj: www.rmm.cz)
