Svedená nacismem

Dorothea Theodora Binz se narodila 16. března 1920 v německém městečku Groß Dölln v Templinu (Braniborsko) jako druhorozená dcera pomocného lesního technika Waltera Binze. Rodina patřila k nižší střední třídě. Dorothea navštěvovala soukromou školu, ale v patnácti letech se rozhodla své vzdělávání ukončit. Více se toho o jejím raném životě neví. Krátce se živila jako služebná, práce jí však nenaplňovala.

Uchvátila ji nacistická ideologie, které doslova propadla. 26. srpna 1939 jí začal nový život, přihlásila se k SS a 1. srpna prošla v Ravensbrücku nezbytným výcvikem, aby mohla vykonávat funkci ženské stráže v nacistických koncentračních táborech, tzv. aufseherinnen. Teprve tam se projevila její sadistická povaha, o které ani sama neměla tušení.

Vyškolena k mučení a zabíjení

Nacistický režim obhajoval patriarchální společnost, bránil ženám ve vyšším vzdělání a vytlačoval je z veřejného života. Koncentrační tábory byly jednou z mála možností, kde se mohly realizovat. Školení v Ravensbrücku budoucím dozorkyním slibovalo kariéru, měly na starosti zajišťovat bezpečný chod tábora a „péči“ o těžce pracující vězeňkyně. Pracovní tábor se postupně měnil na buňku smrti. Dennodenně v táboře umíraly více než tři stovky žen hladem, přepracováním, nemocemi, ale zejména brutalitou páchanou zuřivými dozorkyněmi.

Binz v Ravenbrücku sloužila pod vedením takových nechvalně známých nacistických dozorkyň, jako byla Emma Zimmer, Maria Mandel, Johanna Langefeld, Greta Boesel či Anna Klein-Plaubel. Pracovala v různých částech tábora, začínala v kuchyni, v prádelně a později se konečně dostala také k dohlížení na mučení a zabíjení vězňů, což ji fascinovalo a naplňovalo nejvíce.

Zástupkyně „šelmy“ Mandel

V srpnu 1943 se stala zástupkyní hlavní dozorkyně, oberaufseherin Marie Mandel. Měla na starosti školení více než stovky ženských dozorců, mezi její „žákyně“ údajně patřila například Ruth Closius-Neudeck přezdívaná „dozorkyně smrti“.

Dva roky pod vedením Mandel byly pro Dorotheu „zlatými časy“. Stala se prakticky její pravou rukou. Vedla nejbrutálnější mučení. Obě mají společně na svědomí smrt stovek vězeňkyň, které mučily hladem, fyzicky týraly a vraždily. Podle svědectví některých přeživších se rozhostilo hrobové ticho, když přišla Dorothea Binz na nástupiště, tzv. appellplatz. Na vodítku vedla německého ovčáka, v ruce bič a dokázala v krátkém čase ukopat vybranou vězenkyni k smrti.

Binz a Mandel si vyškolily také třetí bestii – Irmu Grese. Všechny tři, každá svým vlastním způsobem svou kořist brutálními technikami umučily. Chovaly se jako sériové vražedkyně. V únoru 1944 se Binz konečně po své hvězdné „kariéře“ dočkala povýšení a oficiálně se stala novou hlavní dozorkyní Oberaufseherin.

Zvrhlá láska v táboře

Během své služby v táboře údajně navázala i milostný vztah s důstojníkem SS Edmundem Bräuningem, který byl zástupce velitele tábora Rudolfa Hösseho. Dorothea s ním údajně chodila na romantické procházky táborem a pozorovala při tom týrání vězenkyň, oba se tomu hrdelně smáli. Krutý Bräuning Dorotheu v konání všech způsobů týrání a mučení podporoval.

Krvavé svědectví

Binz chodila po táboře s bičem v ruce v doprovodu cvičeného německého ovčáka, který na sebemenší podnět zaútočil. Vše, co by ji znepokojovalo, stačilo k tomu, aby po pár úderech do hlavy vězeňkyně zemřela, nebo aby našla smrt v plynové komoře.

Dagmar Hájková, jedna z přeživších českých vězeňkyň u soudu s válečnými zločinci popsala jednu situaci: „Dorothea pozorovala ženu, o které si myslela, že nepracuje dostatečně. Přistoupila k ní zezadu a shodila ji na zem, potom zvedla sekeru a začala ji sekat tak dlouho, dokud se tělo nezměnilo na krvavou hmotu. Když skončila, otřela si své zakrvácené boty suchým kouskem sukně mrtvoly. Nastoupila na kolo a pomalu jela zpět do tábora, jakoby se nic nestalo“.

Útěk z mostu havranů

Několik dní před osvobozením koncentračního tábora Binz a ostatní stráže evakuovali tábor, aby se vyhnuli překvapení ruskou armádou, která se podle zpráv přibližovala. Kromě toho zničili veškerou dokumentaci, která by je mohla usvědčit. Vězni se vydali 27. dubna 1945 na pochod smrti. Jednalo se o násilný přesun asi 20 000 vězňů z Ravensbrücku do vnitrozemí Německa. O tři dny později byl tábor osvobozen.

Zločin a trest

Během pochodu smrti Dorothea uprchla, ale 3. května 1945 byla zajata Brity v Hamburgu a uvězněna v táboře Recklinghausen v Buchenwaldu. Spolu s dalšími členy SS byla souzena britským soudem ve věci Ravensbrücku. Přiznala jen část obvinění. Její advokát napsal v žádosti o milost, že obžalovaná se na bití vězňů pouze podílela, avšak žádný z nich nepřišel o život. Trest smrti oběšením se tedy jeví jako příliš vysoký. Navíc jako jediná ze všech obviněných se cítí vinnou.

Milosti vyhověno nebylo a 3. února 1947 přečetl major Westropp verdikt. Za spáchání válečných zločinů byla odsouzena k smrti. 2. května v 9 hodin ráno se ve věznici v Hamelnu setkala tváří v tvář se svým katem Albertem Pierpointem. Nemilosrdná zločinkyně, která krutým způsobem zavraždila tisíce žen a dětí zemřela ve 27 letech.

Zdroj: Lavanguardia