Beznohé stíhací eso RAF: Invalidní letec Bader stále prchal z německého zajetí

31. leden 2020 četba na 3 minuty
Douglas Bader

Douglas Bader

Foto: Youtube

Douglas Bader se musel vypořádat s velkým životním problémem, který přerušil jeho působení v aktivní službě britského letectva – přišel o obě nohy. Neusnul na vavřínech a tvrdě pracoval, aby se do RAF mohl vrátit. V roce 1940 nasedl do stroje a odletěl bojovat za osud Británie.

Hvězdný Brit se do obtíží dostal v roce 1931. Z havarovaného letounu ho vytáhli živého, musel ovšem podstoupit amputaci obou dolních končetin. Jednu nohu ztratil nad kolenem, druhou uprostřed stehna. Obyčejně by taková nehoda znamenala naprostý konec kariéry v armádě, jenže Bader se svého snu tak lehce vzdát nechtěl.

Po dobu několika let musel docházet na rehabilitace, dostal protézy dolních končetin a postupně se navracel do běžného života. Naučil se také řídit auto. S nabytým sebevědomím se vypravil k letectvu a požádal o návrat do aktivní služby. RAF jeho žádost neschválilo, ani po detailním rozhovoru s Baderem si vedení nedokázalo představit, jak by mohl takto postižený člověk pilotovat letadlo.

Na motivaci mu to neubralo, své žádosti opakovaně směřoval na vysoké činitele letectva, od kterých postupně sbíral souhlasy. Obrátil se dokonce i na anglického krále Jiřího VI. Bader se nevzdal, dokud nevyslyšel vytouženou odpověď.

V únoru 1940 mohl na základně RAF v Duxfordu konečně nastoupit do stroje a předvést, že i s dvěma protetickými končetinami hravě zvládne ovládat letoun. O několik měsíců později začalo Německo s bombardováním Británie a Douglas vylétl bojovat za svou vlast.

Nacisté si ho vážili

Během bitvy o Británii dokázal sestřelit 20 letounů a ve 4 případech asistoval. Také úspěšně poškodil 11 nacistických strojů. Právoplatně si tak vysloužil přezdívku Stíhací eso RAF a příběh beznohého pilota se po vzdušné bitvě nad ostrovy vyprávěl i v Německu.

Bader se v roce 1941 dostal do střetu s letounem Luftwaffe, došlo ke srážce a musel se katapultovat, přitom nechal jednu protézu v kokpitu kabiny. Nacisté ho zajali a převezli do zajateckého tábora v polském městě Żagań, nedlouho poté putoval na hrad Colditz. Situace v zajetí se zcela lišila od toho, co Bader slyšel, pravděpodobně za to mohlo jeho postižení a úspěchy v bitvě o Británii. Nacisté se k němu chovali s úctou a respektem, dokonce mu spravili obě poškozené protézy, aby mohl znovu chodit. Jejich laskavost Bader využil k četným pokusům o útěk, ale žádný se nevydařil. V zajetí zůstal až do osvobození hradu v dubnu 1945.

Do vlasti se vrátil jako velký a opěvovaný hrdina. Bader po zážitcích z druhé světové války odešel z armády a k létání se nikdy nevrátil, místo toho našel nové uplatnění v ropném průmyslu ve společnosti Shell a věnoval se charitativním činnostem. Napsal knihu Reach the sky, která pojednává o jeho zážitcích za války a na jejíž motivy vznikl film. Zemřel 5. září 1982 ve věku 72 let.

Akční letáky