Uhersko bylo na počátku 16. století takřka neustále ohrožováno rozpínavou Osmanskou říší. Když ale kancléř Tamás Bakócz obdržel od papeže Lva X. bulu, která proti nepřátelům svolávala křížovou výpravu, uherské šlechtě se do boje nechtělo. Papežovu výzvu zkrátka ignorovali, a to zavánělo velkou ostudou. Kancléř se proto rozhodl sestavit armádu dobrovolníků z nižších vrstev, aby se papeži zavděčil.
Projekt skončil fiaskem
Tento krok se však ukázal být více než nešťastným. Do čela amatérských vojáků z řad chudých měšťanů, rolníků a potulných studentů se nechtěl postavit žádný magnát. Jako jediný schopný vůdce se v tu chvíli jevil Jiří Dóža, sedmihradský zeman, který se v minulosti zviditelnil v boji proti Turkům a za odměnu byl pasován na rytíře.
Dóžova osobnost byla navíc pro obyčejný lid dobrou reklamou; příběh prostého zemana nabízel zářný příklad, jak lze díky službě v armádě dosáhnout vyššího společenského postavení a lepšího bydla. Do křížové výpravy se během pár týdnů přihlásilo přes 40 tisíc mužů ze všech koutů země.
Jiří Dóža se funkce ujal se vší vervou a začal svěřence trénovat. Narychlo spíchnutý projekt měl ale velké trhliny - nikdo například vojákům nezajistil jídlo ani oděv. Šlechtě se navíc nelíbilo, že její poddaní opouštějí panství a nevěnují se práci na polích, a začala své lidi svolávat zpátky.
Vojáci se přirozeně dopálili, že jejich službu papeži nikdo nebere vážně, a cítili se podvedeni. Nespokojenost přerostla v revoltu. Povstalci začali útočit na panská sídla a vraždit jejich osazenstvo.
Krvavá odveta
Křížová výprava byla v reakci na to zrušena a uherští magnáti vyrazili proti rebelům do boje. Porazili je 15. července 1514. Kdo z povstalců nebyl zabit v bitvě, měl být oběšen nebo nabodnut na kůl.
Zvláštní popravu páni vymysleli pro Jiřího Dóžu. Dovlekli ho do Temešváru, kde ho posadili na rozpálený železný trůn a na hlavu mu položili žhavou železnou korunu. Trest v sobě nesl jasnou symboliku: zeman se snad domníval, že by se mohl stát králem? Dejte mu tedy korunu. Ale takovou, jakou muž jeho nízkého postavení zaslouží.
To nejhorší však mělo teprve přijít. Mučitelé před Dóžu přivedli devět dosud nepopravených rebelů a nutili je, aby svého velitele kousali do míst, kam předtím přiložili rozpálené kleště. Sežehlé maso měli zajatci pozřít. Ti, kteří odmítli, byli na místě rozřezáni na kusy. To přimělo ostatní, aby se překonali a uposlechli.
Jiří Dóža po strašlivých útrapách následkům mučení podlehl. Z jeho vojska zůstalo naživu jen několik mužů - právě těch, kteří jeho tělo částečně snědli. Magnáti jim za účast na hrůzné popravě udělili milost.
Zdroje: https://en.wikipedia.org/, https://www.calebwilde.com/