Cch’-si (nebo také Tzu-hsi) se narodila 29. listopadu 1835 do rodiny mandžuského mandarína. Do školy nebyla vpuštěna, protože rodina sotva vyšla s jídlem, sama se ale dokázala naučit základům čínštiny a tak jako jediná ze tří sourozenců uměla číst i psát.

Konkubína hnaná touhou po moci


Vládnoucí císař Hsien-feng, stejně jako všichni jeho předchůdci, miloval ženy a plnil si jimi harémy. Do své sbírky nápadnic potřeboval nové a hlavně mladé slečny, jeho poddaní si vzpomněli, že mandarín Hui-cheng má dvě velmi krásné dcery požadovaného věku. Pro Hui-cheng byly pozvánky na konkurz na konkubíny obrovskou poctou, své dcery oblékl do nádherných šatů, za něž dal všechny rodinné peníze, a vyslal je k císaři. Poštěstilo se pouze Cch’-si.


Byla jednou ze stovek žen, které si mohly užívat luxusu císařova harému, ale Cch’-si role konkubíny čekající na císařovu náklonnost přestala po nějaké době bavit, a sama se ujala kormidla. Císař Hsien-feng měl v harému svou oblíbenkyni Niuhuru, jíž jmenoval na Pin, tedy konkubínu vyšší třídy, a posléze ji i pojal za manželku a korunoval na císařovnu.

Cch’-si si s Niuhuru velice dobře rozuměla a uvědomila si, že právě ona se může stát pojítkem mezi ní a životem s mocí. Sblížila se s ní, jak nejvíce mohla, začala se přátelit i s eunuchy strážící harém, aby ji čas od času pustili mezi vyšší vrstvu společnosti, a pomaloučku získávala vliv, který by prostým čekáním v harému nikdy nenabyla.

Intrikářka bez špetky slitování


Císařovna Niuhuru měla velký problém - nedokázala dát svému manželovi potomka. Císař úpěnlivě hledal v harému a Cch’-si se chopila nabízené možnosti; svým vlivem dokázala přesvědčit úředníky, že právě ona může císařovi dát vytouženého potomka, a ti ji zařadili na samotný začátek seznamu. Roku 1856 se jim narodil syn Caj-čchun, následník trůnu. Cch’-si měla najednou možnost vměšovat se do vysoké politiky a z císařského páru si udělala loutky.

V roce 1861 byla o krok blíž absolutní moci - císař umírá a na trůn je dosazen jejich teprve pětiletý syn. Ač Niuhuru byla stále císařovnou, z Cch’-si se stala regentka a měla tak stejně důležité slovo. Důvěřivou Niuhuru si zcela podmanila a jednala, jako by na trůně seděla ona sama.


Tehdy se zjistilo, jak Cch’-si nenávidí cizí kulturu. Bez ostychu nechávala popravit všechny cizince, ať už se jednalo o obchodníky nebo tuláky, čímž se dostala do křížku s Brity a Francouzi. Vznikaly zbytečné konflikty, ve kterých si regentka náramně libovala. Syn a právoplatný císař Caj-čchun roku 1875 umírá na neštovice a jeho nástupcem se stává čtyřletý syn prince Kunga Caj-tchien. Vládu Cch’-si to ale nijak neovlivnilo.

Obrovské ztráty a vraždy v rodině


Roku 1881 nechala otrávit doposud poslušnou Niuhuru, čímž se stala neomezenou vládkyní. Čínu zapojila do spoustu bitev, které ovšem potupně prohrála. Příčinou její chabé vlády údajně zemřelo až 20 milionů lidí.


V roce 1889, po smrti mladého císaře Caj-tchiena, převzal na příkaz stárnoucí a nemocné Cch’-si vládu její synovec Kuang-hsu, a císařovna se pomalu začala stahovat do ústraní, avšak v důležitých rozhodnutích měla stále hlavní slovo.

Roku 1908 náhle umírá formální císař. Jeho nevysvětlitelná smrt způsobila řadu teorií, mezi nejzvučnější patří, že ho císařovna nechala otrávit, aby ji nepřežil. Nakonec ale sama umírá o den později.