Odstraňování chloupků na těle je v naší kultuře natolik rozšířené, že je nápadnější, když někdo tuto praxi nepřijme. Ve skutečnosti byste museli hledat po staletí, abyste našli éru, kdy nějaký druh odstraňování chloupků nebyl součástí zkrášlování, a zdá se, že nový velký článek ukazuje na renesanční dobu jako na jeho původ.
Na velmi zajímavý i vtipný dokument o historii depilace se podívejte zde:
Ve středověku účes často označoval socioekonomickou třídu, rodinný a náboženský status. Příslušníci nižších vrstev měli kratší a jednodušší účesy, zatímco muži a ženy z vyšších vrstev nosily vlasy delší a často upravené do jemných loken. A ještě horší bylo ochupení. Ochlupení u žen mohlo být vizuálním znázorněním humorální nerovnováhy. Podle středověkého humorálního systému byly ženy studené a vlhké povahy na rozdíl od svých horkých a suchých mužských protějšků, a právě teplo a sucho bylo zdrojem ochlupení.
„Mít hodně chlupů na těle a trochu vousů je jasným ukazatelem nízké úrovně chladu a vlhkosti... a pokud jsou chlupy tmavé, pak je přítomna ještě vyšší úroveň tepla a sucha. Opačnou teplotu vytváří žena, která je hladká, bez vousů a ochlupení. Žena s průměrnou úrovní chladu a vlhkosti má na těle trochu ochlupení, ale je světlé a světlé. Žena, která má hodně ochlupení na těle i na obličeji (je více horka a sucha), je samozřejmě také inteligentní, ale nepříjemná a hádavá, svalnatá, ošklivá, má hluboký hlas a časté problémy s neplodností,“ napsal španělský lékař Juan Hurte v 16. století.
Vlasy byly ukazatelem všeho
Úprava vlasů ve středověku byla jedním z nejdůležitějších úkolů, a to u žen i mužů.
Od vdaných žen se očekávalo, že si budou vlasy zakrývat kloboukem, kapucí, závojem nebo šátkem, aby odradily nežádoucí pozornost. Vlasy totiž dokázaly vše – i zbláznit muže tak, že ztrácel kontrolu.
Účesům se nevyhnuly ani děti a první účes dítěte byl v 8. století slavnostní událostí, která pokládala základ zvláštnímu vztahu mezi dítětem a kadeřníkem.
Holé čelo bez pih a nedostatků
Vlasy ostříhané, oholené nebo zapletené – to byly základní body středověké péče o vlasy. Cílem této péče bylo dosáhnout dobového ideálu, jímž bylo obrovské čelo bez pih. Tento vzhled pak přetrval i během renesance a vlády Alžběty I., která si pinzetou upravovala obočí, aby si prodloužila čelo. Naopak vše od krku dolů však nechávala „přírodní“. Na své čelo se ale nebála použít třeba odvar z ořechového oleje, octa a čpavku. Tento vzhled se stal natolik módním, že matky potíraly svým dětem čelo ořechovým olejem, aby zabránily růstu chloupků.
Alžběta I.
Mužské vousy coby symbol Boha i Ďábla
Stejně jako se ženy (ale i muži) staraly o vlasy, muži se museli starat o vousy. Ty byly někdy dokonce vnímány jako symboly zbožnosti, jindy ale naopak jako ďábelské. V počátcích víry nabývaly vousy posvátného významu, takže muž, který se rozhodl zasvětit klášternímu životu, často podstupoval iniciační první oholení, kterému přihlíželi ostatní mniši v klášteře. Vousy pak byly požehnány a po oholení se vlasy a vousy posvětily na oltáři. Zasvěcení mniši měli přísný plán holení.
Na shromáždění konaném v roce 817 n. l. se francouzští mniši dokonce usnesli, že se budou holit jednou za čtrnáct dní. A naopak určité dny v roce se budou nechávat zarůst.
Život mnicha byl povoláním, jako každé jiné, a i zde existovaly klady a zápory.
Všemožné i nemožné prostředky pro dokonalost těla
Depilace těla přitom byla prováděna skutečně netradičními metodami. Neustále se opakující recept na odstraňování chloupků je založen na vytvoření vysoce alkalického roztoku, který rozpouští chloupky z povrchu kůže. Jako účinné látky jsou přitom použity kočičí trus a ocet, arzen a nehašené vápno. Touto směsí se v lázni anebo horké místnosti potřelo místo na těle, jež mělo být depilováno. Už v té době si lidé uvědomovali, jak moc je tato metoda nebezpečná, jelikož nabádali k umytí kůže horkou vodou, aby se maso neodlouplo.
Nabízejí se otázky, zdali než se potírat touto směsí a pak si vyrvat maso z těla, nebylo by lepší zůstat chlupatý...
Zdroje:
