Dokázala drátěná košile ochránit válečníka? Jak moc ztěžovala mužům pohyb?

Kroužková košile

Kroužková košile

Foto: Shutterstock.com

Hustá síť malých kovových kroužků, na kterých závisel život. To byla drátěná či kroužková košile, brň, v minulosti označovaná také jako pancíř. Byla nezastupitelnou výbavou bojovníků už od 4. stol. př. n. l. Jak vlastně fungovala?

Kroužkové zbroje se v Evropě používaly od starověku až do novověku. Nejstarší zbytky košilí byly nalezeny v keltských a skytských hrobech datovaných do 4. stol. př. n. l. Umění zhotovení drátěné košile se později rozšířilo po celé Římské říši. Legie jí nazývali lorica hamata. Bohatí Římané využívali loricu hamatu squamataque, kde byly do pletiva zapleteny ještě malé kovové pláty. I po pádu říše se košile hojně využívala a stala se základem ochranného odění až do vrcholného středověku. Jako doplněk plátových zbrojí však přetrvala až do raného novověku.

Aby košile sloužila tak, jak měla, musela být zhotovena na míru. Díky tomu nebylo její pořízení levnou záležitostí. Ale vyplatilo se. Kroužková zbroj poskytovala kvalitní ochranu proti seku i bodu. I přesto, že byla nesmírně těžká a vážila kolem 20 kilogramů, zaručovala svému majiteli přijatelnou pohyblivost.

Drátěná košile

Archeologické nálezy datované do 11. století nastiňují, že v tomto období měla brň tříčtvrteční rukávy a sahala bojovníkovi až ke kolenům. Skládala se přibližně z 12 000-20 000 kroužků. Pod touto zbrojí nosil válečník vycpaný kabátec, který nejenom zvyšoval ochranu před zbraněmi, ale také poskytoval určitý komfort. Ve 12. a 13. století se díky zdokonalení zbraní a válečných technik také proměnil tvar kroužkové zbroje, jež dominovala celé západní a střední Evropě.

Rytíři ve středověkém NěmeckuRytíři ve středověkém Německu.Zdroj: Profimedia.CZ

Délka pancíře se lišila dle přání uživatele, nejdelší varianta sahala až ke kolenům. Prodloužily se také rukávy, jež chránily zápěstí a plynule přecházely v palčátové rukavice. Součástí kroužkové zbroje se také stala kapuce. Jejím úkolem bylo chránit celou hlavu kromě očí. nevýhodou této zbroje, která poskytovala dokonalou ochranu, ale bylo nepohodlí a vysoká váha, jež ležela bojovníkovi na ramenou.

Výbava rytíře v průběhu staletí

Podle historiků existovaly dva druhy kroužkových zbrojí označované pojmy kettenpanzer a pletivo. Základem kettenpanzeru byl kožený kabátec, na který se přišívaly do řetízků nýtované kroužky. Pletivo se vyrábělo ze železných kroužků, vzájemně do sebe snýtovaných tak, že každý byl vázán ke čtyřem sousedním. Existovaly však také složitější varianty, kdy na sebe bylo navázáno 6-8 kroužků. Tato zbroj obsahovala 15 000–30 000 kroužků a byla tak značně těžší.

Husité se sudlicemi a řemdihy plení kostel.

Masakr v Chomutově: Husitské bojovnice se vyřádily především na nevinných ženách

I v tomto období bojovníci nosili pod košilí „aketon“ nebo též „gambeson“, jež tlumil nárazy, zesiloval ochranu proti úderným zbraním a chránil proti šípům. Mimo jiné zabraňoval tvorbě nepříjemných pohmožděnin. Od křížových výprav do Blízkého východu bylo také součástí vybavení látkové „pončo" přepásané páskem, jež omezoval zahřátí kovu na neúnosnou míru.

V průběhu poslední třetiny 13. století došlo opět k pozměnění brně. Především se dalo, v případě potřeby, úplně sejmout kapuci, objevují se nové prstové rukavice a nohy bojovníka chrání kroužkové nohavice označované jako „panzerhosen,“. V průběhu druhé poloviny století začínají jezdci na koních využívat ochranné pláty, které měly chránit stehna, kolena, holeně a paže.

Středověké žně

Jak vypadal všední den vesnické středověké ženy: Smutný život a úmorná dřina

S rozvojem kuše během 13. století bylo nutné vytvořit odolnější zbroje. Na konci tohoto období se tedy začíná objevovat první plátová ochrana trupu v podobě koženého kabátce s přinýtovanými kovovými lamely na vnitřní straně. Tato zbroj se nosila přes drátěnou košili. Dovolit si ji však mohli jen nejbohatší rytíři.

Zdroj: Youtube

14. století je pak označované jako „doba kombinovaných zbrojí“. Vývoj zbraní šel neustále dopředu, proto bylo nutné zdokonalovat také ochranné prvky. Kroužkovou košili doplňovaly nejčastěji kožené pláty chránící paže a ramena. Nezřídka na nich byly našité plátky či šupinky. V 2. polovině 14. století se již běžně objevují plátové vesty nošení přes kroužkovou košili, které zesilovaly ochranu horní poloviny těla. Proto se tento typ zbroje pojmenovává jako kombinovaná. Pod pancířem se nosil také aketon, jež tlumil nárazy.

Lepší paže zlomená, než useknutá

Výbava rytíře se průběhu desetiletí zdokonalovala a kroužková zbroj se doplňovala o další ochranné prvky. Dokázala však opravdu předejít smrtelným zraněním? Odpověď je ano. Samozřejmě však záleželo na dalších okolnostech. Společně se štítem však tvořila dokonalou kombinaci, jež chránila před ostrými hroty šípů, palcáty a válečnými kladivy.

Zdroj:

www.theses.cz, www.livinghistory.cz, www.cs.wikipedia.org