O několik století dříve, než byl dostupný legální rozvod, umožňoval prodej partnerky někomu jinému zejména dělnickým párům způsob, jak veřejně ukončit svůj vztah.
Veřejné dražby neposlušných manželek
Na rozvodovost se dnes sice nepohlíží jako na dobrou věc, vděční bychom za ni jednoznačně být měli. Je to způsob, jak slušně a bez okolků ukončit vztah, který nefunguje. Ne vždy tomu tak ale bylo a rozejít se nebylo jednoduché.
Možnosti, které se nabízely dvě. Buď jste se mohli "ušklíbnout" a se zatnutými zuby vydržet to, do čeho jste vlastní vůlí vstoupili anebo jste zrušení manželství mohli dosáhnout tím, že jste sami sobě doslova uvázali provaz kolem krku a prodali se na trhu někomu, kdo za vás byl ochoten zaplatit nejvíce.
Rozvod, jak ho známe, byl totiž povolen až v roce 1857 zákonem o manželských věcech, který umožnil manželovi rozvést se s manželkou z důvodu cizoložství a ženě rozvést se s manželem, pokud se dopustil těžkého cizoložství - to znamená, že kromě toho, že si zahrával, se provinil krutostí, incestem, bigamií, opuštěním rodiny nebo případně vším výše uvedeným. Před rokem 1857 to bylo ještě složitější, a pokud jste se chtěli rozvést, museli jste k tomu získat soukromý zákon parlamentu.
To vše bylo neúměrně drahé, strašlivě veřejné a průměrný člověk k tomu ani neměl přístup. Co tedy měl nešťastný dělnický pár dělat, když už spolu nechtěl být? Mohli se jen usmívat a snášet to, pokusit se o anulování manželství (což je ošemetné), dezertovat, uzavřít bigamii nebo si skutečně uvázat provaz kolem krku a čekat, co z toho "kápne".
Tato praxe pochází z počátku 16. století, ačkoli někteří historici se domnívají, že je anglosaského původu. Zdaleka se nejednalo o hrstku ojedinělých případů, v letech 1837 až 1901 bylo zdokumentováno nejméně 108 případů - a těch nezdokumentovaných možná dvojnásobek. K prodeji manželek docházelo v celé zemi, ale zdá se, že Yorkshire byl této tradici obzvláště nakloněn a připadá na něj téměř čtvrtina všech zdokumentovaných případů.
Zdroje:
