Zdroje: www.adavidsingh.com, www.historyonthenet.com

Dražby otroků probíhaly na prostranství za chrámem Castora and Polluxe, další tržnice stála poblíž Panteonu. Obchodníci otroky vystavovali na vyvýšené platformě jako zboží; zájemci o koupi si mohli každého nabízeného člověka řádně prohlédnout, aby se ujistili, že netrpí žádnou fyzickou vadou, která by později vedla k reklamaci. Samozřejmostí bylo prozkoumat každou část jeho těla, včetně zubů.

Ženy byly levnější, vzdělání se cenilo

V některých dnech probíhaly dražby otroků určených pro těžkou práci, jindy se zase nabízely kuchařky, hospodyně a tanečnice. Každý otrok měl na krku zavěšenou cedulku, která kupce informovala o jeho původu a schopnostech. Mohlo tu stát například: "Kuchařka z Galie, specializuje se na přípravu kořeněných ryb" nebo "Řek, ideální pro výuku filosofie a recitování veršů během večírků".

Cena otroků se lišila podle pohlaví, věku a schopností. Mladý muž mezi 15 a 40 lety stál typicky 1000 sesterciů, žena ve stejném věku se prodávala za 800 sesterciů. Děti a starší lidé bývali levnější, zatímco otroci vzdělaní, se schopností číst a psát mohli být naopak o poznání dražší.

Další osud prodaných osob záležel čistě na tom, kdo si je koupil. Nejhůře na tom byli silní muži, kteří byli kupováni pro těžkou práci v dolech. Zde obvykle přežívali v hrůzných podmínkách připomínajících vězení, dostávalo se jim málo jídla i špatného zacházení. Mnoho z nich vydrželo naživu jen několik let.

Pro ženy zase nebyla žádná výhra dostat se do levného nevěstince. Zdaleka ne všechny otrokyně však byly využívány jako prostitutky a společnice, většina z nich byla využita pro domácí práce nebo na hlídání dětí. Jiné šily oblečení pro urozené dámy nebo vyráběly nádobí. Dětští otroci kromě vykonávání lehčích domácích prací často sloužili jako číšníci a servírky při banketech.

Otroci ve službách veřejných

Otroky ovšem nenakupovali jen jednotliví Římané, ale také stát. Veřejný sektor potřeboval pracovní síly například při stavbách budov a dlážděných cest, na úřadech nebo ve veřejných lázních. Z otroků vzdělaných se stávali učitelé a jejich postavení bývalo prestižní. Kdo měl to štěstí, že kromě jídla a oblečení dostával i plat, mohl si časem našetřit větší sumu a z otroctví se vykoupit.

K tomu ovšem docházelo výjimečně. Spíše se stávalo, že pán ve své dobrotě a osvícenosti svému oblíbenému otroku po letech daroval svobodu z vlastní vůle. Ani poté se ale jejich cesty zcela nerozešly. Osvobozený otrok mohl pro pána pracovat dál, tentokrát už ovšem za plat. Byl mu také povinnen určitou věrností a měl mu pomáhat v případné nouzi. Jeho děti se už nicméně poté narodily jako plnoprávní svobodní Římané.