Jak probíhaly dražby otrokyň ve starém Římě: Potupné divadlo s cedulkami na krku

Nataša Slánská | 30. 7. 2021

V prvním století našeho letopočtu měl Řím zhruba milion obyvatel a celou třetinu z nich tvořili otroci. Jejich přítomnost v domácnostech i na úřadech byla tak běžná, že kdyby někdo ze starých Římanů zavítal do dnešní doby, nestačil by se divit, že se bez otroků obejdeme. Nešlo však jen o levnou pracovní sílu. Počtem otroků Římané ukazovali své bohatství a moc.

Zdroje: www.adavidsingh.com, www.historyonthenet.com

Dražby otroků probíhaly na prostranství za chrámem Castora and Polluxe, další tržnice stála poblíž Panteonu. Obchodníci otroky vystavovali na vyvýšené platformě jako zboží; zájemci o koupi si mohli každého nabízeného člověka řádně prohlédnout, aby se ujistili, že netrpí žádnou fyzickou vadou, která by později vedla k reklamaci. Samozřejmostí bylo prozkoumat každou část jeho těla, včetně zubů.

Jak se chovali pánové ke svým otrokyním ve starém Římě?
Magazín

Jak se chovali pánové ke svým otrokyním ve starém Římě?

Ženy byly levnější, vzdělání se cenilo

V některých dnech probíhaly dražby otroků určených pro těžkou práci, jindy se zase nabízely kuchařky, hospodyně a tanečnice. Každý otrok měl na krku zavěšenou cedulku, která kupce informovala o jeho původu a schopnostech. Mohlo tu stát například: "Kuchařka z Galie, specializuje se na přípravu kořeněných ryb" nebo "Řek, ideální pro výuku filosofie a recitování veršů během večírků".

Cena otroků se lišila podle pohlaví, věku a schopností. Mladý muž mezi 15 a 40 lety stál typicky 1000 sesterciů, žena ve stejném věku se prodávala za 800 sesterciů. Děti a starší lidé bývali levnější, zatímco otroci vzdělaní, se schopností číst a psát mohli být naopak o poznání dražší.

Další osud prodaných osob záležel čistě na tom, kdo si je koupil. Nejhůře na tom byli silní muži, kteří byli kupováni pro těžkou práci v dolech. Zde obvykle přežívali v hrůzných podmínkách připomínajících vězení, dostávalo se jim málo jídla i špatného zacházení. Mnoho z nich vydrželo naživu jen několik let.

Pro ženy zase nebyla žádná výhra dostat se do levného nevěstince. Zdaleka ne všechny otrokyně však byly využívány jako prostitutky a společnice, většina z nich byla využita pro domácí práce nebo na hlídání dětí. Jiné šily oblečení pro urozené dámy nebo vyráběly nádobí. Dětští otroci kromě vykonávání lehčích domácích prací často sloužili jako číšníci a servírky při banketech.

Jak vypadal život ve školách pro gladiátory a další osud vycvičených mužů
Magazín

Jak vypadal život ve školách pro gladiátory a další osud vycvičených mužů

Otroci ve službách veřejných

Otroky ovšem nenakupovali jen jednotliví Římané, ale také stát. Veřejný sektor potřeboval pracovní síly například při stavbách budov a dlážděných cest, na úřadech nebo ve veřejných lázních. Z otroků vzdělaných se stávali učitelé a jejich postavení bývalo prestižní. Kdo měl to štěstí, že kromě jídla a oblečení dostával i plat, mohl si časem našetřit větší sumu a z otroctví se vykoupit.

K tomu ovšem docházelo výjimečně. Spíše se stávalo, že pán ve své dobrotě a osvícenosti svému oblíbenému otroku po letech daroval svobodu z vlastní vůle. Ani poté se ale jejich cesty zcela nerozešly. Osvobozený otrok mohl pro pána pracovat dál, tentokrát už ovšem za plat. Byl mu také povinnen určitou věrností a měl mu pomáhat v případné nouzi. Jeho děti se už nicméně poté narodily jako plnoprávní svobodní Římané.

Tagy Pantheon Řím