„Jeho smůla byla naším štěstím,“ poznamenal paleontolog Kenneth J. Lacovara, autor popisné studie o největším dinosaurovi, který kdy žil. Pojmenoval ho Dreadnoughtus neboli Nikým neohrožený. „Měl tělo o velikosti domu, hmotnost stáda slonů a ocas s ostruhami. Nemusel se ničeho bát. Stejně jako posádka bitevních lodí z přelomu minulého století zvaných dreadnoughty, jež byly prakticky neprůstřelné."
Dreadnoughtus patří do rodu obřích býložravých dinosaurů Sauropoda s dlouhými krky a ocasy. Jeho fosilie byly objeveny během paleontologické cesty na lov zkamenělin Kennetha Lacovara a jeho kolegů v únoru 2005. Nejdřív byla nalezena stehenní kost, poté lýtková a holenní. Ta byla dlouhá jako dospělý muž. Dohromady bylo odhaleno 145 kostí, tedy 45 % z celé kostry. Ty byly následně digitálně naskenovány a uloženy do Muzea Padre Molina v Rio Gallegos v Argentině.
Dreadnoughtus
Množství kostí a jejich dobrý stav napověděl, jak se k nim upínaly svaly. Vědci tak mohou konečně odhalit, jak se gigantický dreadnoughtus, který měřil od hlavy ke špice ocasu 26 metrů a vážil okolo šedesáti tun, tedy více než boeing 747, pohyboval. Ještě v polovině minulého století totiž předpokládali, že sauropodi žili spíše ve vodě než na suchu. Dlouhý krk měli používat jako šnorchl.
Holenní kost obřího dinosaura.
V současnosti jsou příslušníci skupiny velkých až obrovských býložravých dinosaurů považováni za suchozemská zvířata. Aby si udrželi svou tělesnou konstituci, museli jíst prakticky neustále. Pravděpodobně se živili listím a jehličím stromů mírného pásma. Skoro 24 hodin denně tak byli na nohách.
„Douho nás trápila otázka, jaké kosti a klouby mohly udržet zvíře tak ohromné velikosti," říká Matthew Bonnan ze Stocktonovy univerzity v New Jersey. Ten se svým týmem přišel s teorií, že vyhynulí obří dinosauři měli po celé hlavici kosti několik chrupavkových vrstev. Tělo tak bylo prakticky „odpružené".
Gigantičtí dinosauři
Dreadnoughtus, stejně jako jeho rodoví příbuzní, byl pravděpodobně vybaven také sítí vnitřních vzdušných vaků, jež srůstaly s dutinami v kostech. Snižovaly tak jejich průměrnou hustotu a zároveň pomáhaly s dýcháním a ochlazováním.
S rozměry těla se museli tvorové vypořádat i během rozmnožování. Paleontologové předpokládají, že žili podobně jako mořské želvy. Kladli velké množství vajíček a vylíhlí jedinci byli ihned schopni samostatného života. Většina z nich však zemřela a dospělosti se dožilo pouze mizivé procento.
Zvětšování tělesných rozměrů sauropodů podle vědců nesouvisí s obranou před predátory, ale s potřebou efektivního trávicího ústrojí, které potřebovalo zpracovat na živiny chudou rostlinou potravu. Tu tvorové nežvýkali, ale celé sousto spolkli.
Zdroj:
www.latimes.com, www.cs.wikipedia.org, www.tyden.cz, www.histecho.com
