Drtič hlavy: Mučicí nástroj španělské inkvizice. Kdo přežil, zůstal deformovaný

Zatímco ve středověku se v rámci mučení používaly různé drtiče prstů a nohou, raný novověk přišel s nástrojem o poznání hrůznějším. Jednoduché kovové zařízení mučenému drtilo lebku, čelist i obličejové kosti. Pokud dotyčný přežil, jeho hlava byla nevratně zdeformována.

Jeden takový drtič hlavy je vystaven ve španělské Granadě v muzeu mučicích nástrojů nazvaném "Palác Zapomenutých". Skládá se z kovové desky, na kterou byl mučený nucen položit bradu, a kovové helmy, jež mu byla nasazena na hlavu. Kat potom zvolna otáčel rukojetí, čímž zmenšoval mezeru mezi deskou a helmou. Vzniklý tlak nebožákovi nejprve rozdrtil čelist, zuby a obličejové kosti a teprve poté i lebku. Smrt tedy nastala až po příšerných mukách.

Magazín

Masakr ve Velkém chrámu: Španělé měli být oběťmi rituální vraždy. Vše bylo jinak

Ve Španělsku i za oceánem

O praktickém používání tohoto zrůdného vynálezu máme bohužel jen velmi málo zpráv. Předpokládá se, že vznikl ve Španělsku během intenzivního řádění místní inkvizice. Ta ve svém počátku stíhala hlavně konvertované Židy a muslimy, u nichž panovalo přesvědčení, že se stali křesťany jen tak na oko a ve skutečnosti stále praktikují své původní náboženství.

S objevem zaoceánských kontinentů se španělská inkvizice roztáhla i na území Jižní Ameriky, kde si postupem času vybudovala zcela autonomní byrokratický systém nezávislý na papeži. Zde také docházelo k tomu nejhoršímu mučení ještě v dobách, kdy od něj Evropa pod vlivem osvícenství ustupovala.

Ve Španělsku se inkvizice při mučení řídila určitými pravidly vydanými přímo Vatikánem. Jednotlivé kroky tortury měly trvat jen určitý počet minut a nesměla při nich téct krev. Papežové se domnívali, že tato nařízení zabrání inkvizitorům používat drastické nekřesťanské praktiky. To ovšem podcenili lidskou vynalézavost.

Šlo to i bez krve

Bolestivých mučicích technik, při nichž se neobjeví krev, totiž existuje celá řada. Španělští inkvizitoři nejčastěji používali skřipec, jenž mučenému nesnesitelně napínal vazy a nakonec mu vykloubil ramena i kolena. Oblíbené bylo rovněž tzv. strappado, kdy se oběť zavěsila do výšky za ruce svázané za zády.

Španělé však postupem času vymysleli i zařízení, která mohla sloužit jak k tortuře, tak k popravám. Drtič hlavy je strašlivým příkladem. Vedle něj se uplatnilo rovněž mučidlo zvané "garrote", které drtilo pro změnu krční obratle. Oběť byla vsedě připoutána k dřevěné desce a krk jí obepínal kovový obojek. Ten se potom postupně utahoval a ztěžoval mučenému dýchání, až mu rozlámal obratle a zcela ho uškrtil.

Zdroje: www.ststworld.com, www.history.com