Co se stalo, když keltští druidové chytili římského legionáře: Smrt byla strašná

Keltský druid - ilustrační foto

Keltský druid - ilustrační foto

Foto: Profimedia.CZ

Přinášeli Keltové svým bohům lidské oběti? Gaius Julius Caesar tvrdil, že ano. Způsob usmrcení vybraných jedinců byl podle něho nezvykle krutý. Oběti prý bývaly zavřeny do obrovských proutěných panáků a zaživa upáleny.

Keltskou kulturu si často idealizujeme a považujeme ji za poměrně mírumilovnou. Na tomto pohledu se možná trochu podepsal Asterix a Obelix, ale také představa starých dobrých předkřesťanských časů, zničených násilnou christianizací. Někteří historikové dodnes prohlašují, že o lidských obětech v keltské společnosti nejsou důkazy. Římské zdroje mohly být zaujaté a historky o rituálních vraždách si vycucat z prstu, aby ukázaly Kelty v náležitě barbarském světle.

Obětování vlastních králů

Archeologické nálezy ale svědčí o tom, že Římané zase až tak nelhali. Bažiny v severní části Británie a v Irsku vydaly ostatky mužů, kteří byli usmrceni velmi podivným způsobem: kromě bodné rány v srdci a prořízlého hrdla byli rovněž oběšeni a chyběly jim bradavky. "Zcela jistě se nejednalo o formu umučení, ale o rituální zabití," uvedl Ned Kelly z irského Národního muzea.

Co je ještě podivnější, dotyční zamordovaní nebyli válečnými zajatci ani náhodně vybranými vesničany, nýbrž samotnými vládci kmene. "Král měl u Keltů velkou moc, ale také zodpovědnost. Pokud zemi postihla neúroda, infekční nemoc, válka nebo dobytčí mor, vina byla přičtena vládci. Bohy pak mohla usmířit jen jeho smrt," vysvětlil Kelly.

V řadách drsných Vikingů možná bojovaly i ženy.

Vědci objevili hrob vikinské bojovnice: Byla silná, krutá. Možná přepíše dějiny

Gaius Julius Caesar ve svém spise Galské války popsal keltský kmen Galů jako mimořádně pověrčivý národ. Keltové podle něho věřili, že "mysl bohů nebude uspokojena, pokud za přeživšího člověka nenabídnou život jiného člověka". Jinými slovy, těžce nemocný muž nebo válečník odcházející do rizikového boje musel přinést lidskou oběť, aby mu bohové dovolili přežít.

Vhodnými adepty na obětování bohům bývali zločinci a zajatci z řad římských legionářů, ačkoli se stávalo, že při jejich nedostatku musel zemřít i někdo zcela nevinný.

Proutěný muž v představách raně novověkého umělceProutěný muž v představách raně novověkého umělceZdroj: Profimedia.CZ

Největší hrůzu budil proutěný panák

Caesar se zmínil o případu, kdy druidové vyrobili z proutí obrovského panáka, jeho končetiny "vycpali" živými legionáři a celou konstrukci následně zapálili. Podobnou praktiku popsal také Caesarův řecký současník Strabón, jen s tím rozdílem, že na stavbu kolosu bylo podle něj použito dřevo se slámou a spolu s lidmi v něm byla upálena i hospodářská a divoká zvířata.

Odborníci přesto o existenci "proutěného muže" pochybují. Popsaná rituální vražda by podle nich nebyla příliš praktická, protože proutí by se po zapálení rychle zhroutilo a oběti by dostaly šanci k útěku. Je tu sice možnost, že by jim před obřadem byly podány silné omamné látky, ale Caesar ani Strabón se o něčem takovém nezmiňují.

Proutěný muž nicméně v roce 1973 inspiroval filmové tvůrce k natočení hororu Rituál, jehož bizarní atmosféru vám přiblíží trailer:

Zdroj: Youtube


Zdroje: www.irishcentral.com, www.tastesofhistory.co.uk