Zdroj: Shutterstock.com
Nejhorší důlní neštěstí u nás: Za výbuch v dole Doubrava padly rozsudky smrti
V únoru roku 1949 ostravským dolem Doubrava otřásla série explozí, které si vyžádaly životy 24 horníků. Tehdejší komunistické vedení se pokusilo tragickou událost zneužít pro své politické cíle. Báňské inženýry obvinilo ze sabotáže a spiknutí.
K prvnímu výbuchu došlo v noci z 11. na 12. února. Ve sloji v tu chvíli pracovalo 32 mužů, z nichž 13 se zachránilo útěkem. Ostatní zůstali uvězněni pod povrchem. Čtveřice techniků vedená naddůlním Františkem Kunčickým se jim vydala na pomoc, ale daleko se nedostala. Indikační lampa ukazovala nebezpečnou koncentraci metanu a také teploty byly nesnesitelně vysoké, jako by v dole hořelo. Technici se proto vrátili zpět.
Měli štěstí, protože krátce poté se ozvala další exploze a po ní jich následovalo ještě několik. V dole zuřil rozsáhlý požár.
Záchranáři se vydali na smrt
Teprve druhý den ráno po desáté hodině se zdálo, že je v dole klid. 28letý inženýr Alexandr Kanczucký cítil za pohřešované horníky zodpovědnost a rozhodl se sfárat do dolu osobně s dalším čtyřčlenným záchranářským týmem, jehož členem byl opět i Kunčický. Bylo však téměř nemožné, že by mohl být někdo ve sloji ještě naživu. Záchranná akce skončila jen další tragédií. Muže překvapil další výbuch a vzdušná rázová vlna jim rozdrila lebky. Byli na místě mrtví.
Tragický případ zahýbal Československem. Smutečních obřadů se účastnily i politické špičky v čele s prezidentem Klementem Gottwaldem. Ten spolu s Antonínem Zápotockým a Viliamem Širokým rozhodl, že je potřeba najít viníka, ačkoli příčina prvního výbuchu, který celé peklo rozpoutal, nebyla známa. Komunistické vedení ale mělo potřebu lidu všechno vysvětlit. V důlním neštěstí navíc spatřilo dobrou příležitost k zahájení příkladného politického procesu.
Stalin zemřel včas
Ze zodpovědnosti byli obviněni báňští inženýři a vrchní technici, kteří kvůli svému vyššímu vzdělání spadali do vrstvy nebezpečných intelektuálů. Komunisté je navíc nařkli ze sabotáže a spiknutí proti dělnickému lidu. Inženýři byli ve vězení podrobeni mučení a vyšetřovatelé je nutili k přiznání, že tragédii zinscenovali naschvál. Přednosta revírního báňského úřadu Václav Žalud a důlní inspektor dolu Doubrava Josef Herel byli odsouzeni k trestu smrti. Další jejich kolegové odešli od soudu s dlouholetými tresty odnětí svobody.
Soud se naštěstí odehrával v době, kdy komunistický blok zasáhla smrt sovětského diktátora Stalina a na věčnost se odebral i obávaný Klement Gottwald. Díky uvolněným poměrům byly v odvolacím řízení rozsudky smrti změněny na 22 let odnětí svobody pro Žaluda a 25 let pro Herela. Na zrušení trestů v celém rozsahu si však inženýři museli počkat až do května roku 1966. Plné rehabilitace se dočkali až po Sametové revoluci.
