Jmenoval se Dušan Popov, dvořil se krásným ženám, miloval rychlá auta a měl nervy ze železa. Ačkoli byl srbské národnosti, získal si důvěru jak u vedení německé vojenské rozvědky, tak u britské MI6. Za války působil jako agent pro obě znepřálené strany, přičemž jeho pravým posláním bylo, podávat nacistům falešné informace, a oslabit tak jejich strategii.

Byla to práce nanejvýš nebezpečná, jeho přítel a kolega Johann-Niels Jebsen za stejnou činnost zaplatil životem. Duška Popova však nacisté neprohlédli; možná i díky tomu, že se Jebsenovou popravou nenechal zastrašit a neutekl. Naopak, do jámy lvové se vrátil a dále před Němci předstíral spolupráci, jako by se nechumelilo.

Nejznámějšího úspěchu Popov dosáhl v roce 1944, když zmátl Němce falešnou informací o vylodění spojeneckých vojsk v severní Francii. Nepříteli nakukal, že se spojenci vylodí v Calais, čímž odpoutal jejich pozornost od Normandie.

Nacistům z nějakého záhadného důvodu nedošlo, že informace předávané Popovem vždy vedou k vojenskému fiasku. Zřejmě i na ně působilo osobní kouzlo, kterého měl tento mladý Srb na rozdávání. Jeho způsoby byly mužné, a přitom uhlazené, hovořil pěti jazyky a jeho mluva svědčila o vybraném vzdělání.

Popov pocházel z velmi zámožné rodiny a uměl se pohybovat v nejvyšších kruzích. Nezapomínal přitom navazovat kontakty s krásnými ženami; jednou z jeho milenek byla i hollywoodská herečka Simone Simon.

Srbský dvojitý agent byl zřejmě jedinou postavou druhé světové války, které se podařilo získat Řád britského impéria a zároveň i německý Železný kříž. Svou hru s ohněm dohrál do konce a nacistické ocenění bez rozpaků přijal.

V roce 1974 vydal své paměti, které se však nesetkaly s valnou pozorností, přestože jejich děj trochu přibarvil. Ian Fleming zkrátka uměl psát poutavějším způsobem a Popova v literatuře zvěčnil pod atraktivnějším jménem James Bond. Popov zemřel v roce 1981 ve věku 69 let, jeho charakter však díky Flemingovi bude žít věčně.