„Sejmul jsem víčka pod koleny a našel jsem toto,” muž stál s vytřeštěnýma očima a ukazoval na dvě temné díry. Půlkruh tvořený jeho spolupracovníky se rozpadl. Každý chtěl zjistit, co se uvnitř sochy nachází. „Posviťte mi,” přikázal vedoucí a naklonil se, aby lépe viděl. „Pro pána,” náhle vyskočil. „Tam jsou opravdu kosti.”
Psal se rok 1996. Nikdo z odborníků se s touto vzácností ještě nesetkal. Analýza izotopů uhlíku odhalila, že mumie uvnitř sochy, vytvořené z papírmaše, žila pravděpodobně během 11. nebo 12. století.
Dutá socha Buddhy
Odborníci předpokládají, že postava mnicha v lotosové pozici byla po staletí umístěná v klášteře na jihovýchodě země. Během kulturní revoluce, bouřlivého období sociálních otřesů v komunistické Číně, byly náboženské památky rozkradené nebo rozprodáné. Artefakt se tak dostal do Nizozemska, kde ho koupil soukromý sběratel. Následně ho poslal na renovaci.
Restaurátoři však neobvyklý obsah sochy nebyli schopni vyjmout. Nedokázali tak o něm odhalit žádné podrobnosti. Díky technologickému pokroku se však v roce 2013 povedlo provést CT skenování v univerzitní nemocnici v Mannheimu v Německu a v Meander Medical Center v Amersfoortu v Nizozemsku.
Gastroenterolog Reinoud Vermeijden, pod dohledem experta na buddhistické umění a kulturu Erika Bruijna, prozkoumal útroby předmětu. Pomocí speciálně navrženého endoskopu získal vzorky z hrudníku a břišních dutiny mumie. Radiolog zase Ben Heggelman provedl kompletní rentgen postavy.
Tajemná mumie
Vědci zjistili, že mnichovy orgány byly odstraněné, a to, co nejdřív považovali za plicní tkáň, byly ve skutečnosti útržky papíru s čínským textem. Prozrazoval, že v obalu je k věčnému odpočinku uložený vysoce postavený mnich jménem Liuquan, člen čínské meditační školy, který zemřel kolem roku 1100 našeho letopočtu mezi třicátým a padesátým rokem života.
Jak se ale muž stal sochou? Jednou z možností je, že podstoupil proces. tzv. sebemumifikace. Byl populární jak v Číně, tak v Japonsku, Laosu a Koreji. Během této metody mniši desítky let dodržovali speciální dietu, aby co nejvíce snížili množství tuku a tělesné vlhkosti. Poté byli zaživa pohřbeni. Následně bylo mumifikované tělo uctívané. Toto však bylo navíc oblepené papírmašem a ozdobené.
Zdroje: www.archaeology-world.com, www.history.com, www.livescience.com
