Byli drzí a sebevědomí, jen se nemohli přes Panamský průplav dostat dostatečně rychle. Jejich kapitánem byl Thomas Gatch. Neskrýval zášť, kterou měl vůči Japoncům. Za méně než čtyři měsíce se loď Jižní Dakota tak tak dostala do přístavu v New Yorku. Rozsáhlé škody si vyžádaly velké opravy. Japonci si však mysleli, že loď po jejich útocích leží na dně Pacifiku. Média, aby neprozradila, že loď přežila, ji označovala jako „Bitevní loď X“. To však nebylo jediné tajemství. Na palubu se totiž dostal teprve 12letý chlapec, odhodlaný střelec z Texasu.
Dětství Calvina Grahama nebylo šťastné. Jeho milovaný otec zemřel a matka se vdala za násilného sadistu. Vydělával si jako kamelot prodejem novin, díky čemuž věděl, co se ve světě děje. Když se dozvěděl, že někteří jeho bratranci zemřeli jako vojáci, rozhodl se jít také bojovat. Nemínil ale čekat dalších pět let, než bude smět legálně narukovat. Rozhodl se připojit ke svým kamarádům, kterým bylo čtrnáct a patnáct let. Doufal, že když se postaví v řadě za ně, tak si jeho mladého vzezření nikdo nevšimne.
Podle článku Gilberta Kinga na Tweentribute.com se nakonec chlapec dostal až k zubaři, který jako jediný poznal, že mu není povinných sedmnáct. Autor textu cituje Calvina Grahama: "Když zubař stále říkal, že mi je 12, řekl jsem, že mi je 17. Nakonec řekl, že nemá čas se mnou dohadovat a nechal mě jít.“ Nejdřív chlapec prošel šestitýdenním výcvikovým táborem v San Diegu v Kalifornii a pak byl přidělen k USS Jižní Dakotě. Loď se plavila po boku legendární USS Enterprise. Na začátku října 1942 obě lodě uháněly k jižnímu Pacifiku. Poté, co americké lodě 26. října dosáhly ostrovů Santa Cruz, zahájili na ně Japonci letecký útok. Jižní Dakotě se podařilo Enterprise ochránit. Poté však bomba zasáhla Jižní Dakotu. Výbuch zranil 50 mužů, kterým se snažil mladý Graham pomáhat.
Calvin Graham se v pouhých 12 letech stal příslušníkem amerického námořnictva
Loď se naštěstí v pořádku dostala do Pearl Harboru, kde Calvin oslavil 6. listopadu své třinácté narozeniny. V té době začali Japonci ostřelovat americké letiště a vojáci byli opět povoláni do služby. V této námořní bitvě, které se později začalo říkat u Guadalcanalu, byl Graham zasažen šrapnelem. I přesto, že mu protrhl čelist a ústa, vyrazil mu přední zuby a způsobil popáleniny, pomáhal svým kamarádům dostat se do bezpečí. Za svou odvahu byl oceněn Bronzovou hvězdou a Purpurovým srdcem. Ne však na dlouho.
Poté, co se stal nejmladším držitelem medailí a byl s nimi, stejně jako jeho kolegové, prezentován v místních novinách, poznala ho jeho matka, která napsala námořnictvu a prozradila synův skutečný věk. Za to byl eskortován do vězení, byly mu zrušeny dávky určené pro zraněné a odebrány medaile.
Graham se vrátil do školy, ale ta ho nebavila. Ve věku 14 let se oženil, následující rok se stal otcem a našel si práci jako svářeč v houstonské loděnici. Práce ani manželství mu nevydržely dlouho. Ve věku 17 let, již jako rozvedený a bez služebního záznamu, byl v roce 1948 Graham povolán do námořní pěchoty. O tři roky později však spadl z mola a zlomil si páteř. Ačkoli sloužil v námořní pěchotě, kvalifikovali jej jako veterána. Zbytek svého života strávil bojem o plné lékařské výhody a vymazáním svého záznamu z vojenské služby.
Za svou odvahu byl oceněn Bronzovou hvězdou a Purpurovým srdcem
Grahamovo ocenění Purpurové srdce bylo 21. června 1994 vráceno vdově Mary Grahamové, a to necelé dva roky po Grahamově smrti. Zemřel ve věku 62 let na srdeční selhání. Jeho příběh inspiroval filmaře. Film Příliš mladý hrdina režírovaným Buzzem Kulikem spatřil světlo světa v roce 1988.
