Když se v roce 1959 objevila v magazínu LIFE fotografie dvouhlavého psa, vědecký svět byl v šoku. Sovětský lékař Vladimir Děmichov konečně obeznámil veřejnost se svým kontroverzním projektem, na kterém pracoval už pět let. Za tu dobu uřízl hlavy 24 zdravým psům, aby je transplantoval na krevní oběh jiných psích exemplářů. Ke svým pokusům si vybíral zejména německé ovčáky.
Tvor představený novinářům v roce 1959 se skládal ze dvou fen, Broďagy a Šavky. Amputovaná hlava Šavky připojená k tělu hostitelky byla schopna vidět, slyšet a cítit, a dokonce se dravě vrhala k misce s mlékem. Zkonzumovaná tekutina ale odtékala hadičkou ven z těla, protože Šavčina hlava nebyla napojena na trávicí soustavu Broďagy. Nebohé stvoření přežilo necelé čtyři dny.
Jeden z předchozích dvouhlavých psů stvořených Děmichovem údajně dokázal v tomto žalostném stavu přežít 29 dní.
Experimenty ve světě vzbudily velkou vlnu nevole; vědci se však záhy dozvěděli, že Děmichov byl rovněž schopen úspěšně transplantovat zvířecí srdce a plíce, a to je zaujalo víc. Počátkem 60. let se do Moskvy začali sjíždět chirurgové z celého světa, aby se na transplantace jednotlivých orgánů osobně podívali.
Děmichov byl velkou inspirací i pro jihoafrického lékaře Christiaana Barnarda, který v prosinci roku 1967 provedl první transplantaci lidského srdce na světě. Barnard si cenil Děmichova přínosu chirurgii a označil ho za "otce srdeční a plicní transplantace". To však nic nemění na skutečnosti, že experimenty s dvouhlavými psy postrádaly opodstatnění a žádný praktický užitek medicíně nepřinesly.
