Od začátku

Edward Kelley pocházel z Worcestru a mířil vysoko. Nastoupil na univerzitu v Oxfordu a toužil stát se lékařem. Studia nedokončil a vzal zavděk místem lékárníka a pokoutného advokáta. Pár měsíců na prestižní škole mu dalo takové sebevědomí, že se titulem "magistr" honosil celý život. První trest za podvody přišel velice brzy, když se objevily padělané úřední listiny. Soudce byl nemilosrdný a nařídil uříznutí ušních boltců. Kelley si z toho nic nedělal a po zbytek života nosil dlouhé vlasy, aby znetvoření zakryl.

Jeho tajemství odhalil v roce 1591 císařský úředník Jiří Hunkler a nazval ho šarlatánem. Muži se utkali v souboji s kordy a Kelley svého protivníka zabil.

Povedená dvojka

Kelley se dal dohromady se známým astrologem, alchymistou a mystikem. John Dee byl pro něj velkým vzorem. Společně odjeli do polského Krakova a později do Prahy. Marně žádali o audienci u Rudolfa II. Nakonec se jim to podařilo díky přímluvě Tadeáše z Hájku.

Na pozvání Viléma z Rožmberka na čas odešli do Třeboně, kde pro své pokusy dostali k dispozici augustiánský klášter. Měli za úkol vyrobit elixír mládí a člověka - mužského dědice, kterého Vilém neměl a zoufale po něm toužil. Když se císař dozvěděl o pokrocích, kterých Kelley na jihu Čech dosáhl, povolal ho zpátky do Prahy.

Rodina

Kelley se seznámil s mosteckou rodačkou Johanou Weston. Po měsíční známosti si ji vzal a vyženil dceru Alžbětu. Spolu měli syna Jana Adama. Byla to láska na první pohled a na celý život. Manželka alchymistu doprovázela i do vězení na Hněvín, pravidelně za ním docházela a tajně mu přinesla lano, po kterém by se mohl spustit dolů.

Zajímavosti

Dee a Kelley si byli velice blízcí. Promlouvali k nim andělé a nutili je, aby spolu sdíleli i své ženy. Dodnes se neví, jestli byl Dee biologickým otcem svého syna.

Po tom, co se cesty alchymistů rozdělily, Dee dožil v chudobě a zapomnění v rodné Anglii a Kelley se díky transformaci rtuti ve zlato vetřel do přízně císaře Rudolfa II.

Kelley byl mistrem útěků. Za svůj život byl mnohokrát vězněn. Za podvodné chování mu bylo uříznuto uši. Na Křivoklátě se s ním při útěku provaz přetrhl a poraněnou nohu mu museli lékaři amputovat. Když si při pokusu o útěk z Hněvína poranil i druhou nohu, radši se zabil, aby nemusel dožít v nedůstojných podmínkách. Jed vypil 1. listopadu 1597 ve věku dvaačtyřiceti let.