Africká poušť má zhruba velikost jako Spojené státy nebo Čína. Dnes je se svou průměrnou denní teplotou, šplhající až k 50 °C ve stínu a nízkým úhrnem srážek, považována za pustou. Nebylo tomu tak ale vždy. Dokazují to nástěnné malby, jež byly objeveny v jeskyních po celém jejím území.

Mezi nejvýznamnější patří rytiny z oblasti Qurta v Egyptě staré šestnáct tisíc let. Zajímavostí je, že v té době prehistoričtí malíři zobrazovali pouze zvířata. Zhruba před deseti tisíci lety ale přišla změna. Objevují se postavy mužů, žen i fantastických bytostí. Podle expertů je to důkaz, že pro dávné umělce již nebyla středem jejich života příroda, ale svou pozornost přesunuli k sobě samotným.

Egyptská civilizace

Mezi nejznámější malby patří tzv. obrazy Kulatých hlav. Ty ukazují nejstarší rituály v Africe. Na stěnách jsou znázorněné tančící postavy s maskami na obličejích a ozdobenými těly. Podivně prodloužené končetiny napovídají, že scény znázorňují to, co zažívali šamani při svých stavech transu.

Nejnovější archeologické výzkumy prokázaly, že obrazy postav s hlavami ve tvaru dokonalého kruhu připomínají o několik tisíce let mladší malby křováků z Jižní Afriky. Společným prvkem je také zaměření se na antilopu, jakožto duchovní zvíře. Nástěnné umění proto podle badatelů potvrzuje, že dnešní africká kultura se zrodila v oblasti Egypta .

Otázkou ale zůstávalo, co se s pravěkou civilizací stalo. Na ni odpověděl geolog a klimatický výzkumník na univerzitě v Kolíně nad Rýnem v Německu Stefan Kröpelin. Ten se se svým týmem rozhodl, že z oblasti kolem jeskynních maleb odebere vzorky půdy. V rozsáhlých suchých údolích tak objevil mušle i kosti ryb, zbytky stromů a stopy pylu.

Vyprahlá Sahara

Postupně tak poskládal časovou osu proměny úrodné oblasti v nehostinnou poušť, z níž se dalo vyvodit, jak tehdejší populace migrovala. Zhruba v letech 20 000 až 8500 př. n. l. bylo toto území pusté. Díky novým monzunovým dešťům se ale zazelenalo, což znamenalo jediné. Příchod lovců a následně i pastevců. Blahobyt trval přibližně do roku 5300 př. n. l., kdy krajina začala opět vysychat. Prehistorické obyvatelstvo se tak rozdělilo. Jedna skupina odešla do Jižní Afriky, druhá se přesunula do údolí Nilu.

„Plně pouštní podmínky nastaly kolem roku 3500 př. n. l., což se shoduje s počátečními fázemi faraonské civilizace,” tvrdí Kröpelin. Díky vzorku sedimentu ze starověkého jezera v Čadu geolog zjistil, že změna klimatu nepřišla náhle, jak tvrdila řada jeho kolegů, ale vegetace z oblasti mizela postupně. Lidé tak měli dostatek času na přesun do nového domova, ve kterém jejich potomci následně vytvořili jednu z nejvýznamnějších starověkých civilizací. 

Zdroj:

www.gizmodo.com, www.nature.com, www.archeologienadosah.cz