Toto starověké zařízení údajně pomohlo postavit egyptské pyramidy, jak říká pouze jedna jediná písemná starověká zpráva. Podle ní byly zhruba 4 500 let staré pyramidy v Gíze postaveny za pomoci stoje, který popsal Mererův deník.
Egyptské pyramidy jsou zděné stavby ve tvaru dokonalých geometrických pyramid, jichž bylo k říjnu 2021 uznaných okolo 118. V období Staré a Střední říše byla většina z nich postavena jako hrobky pro faraony království a jejich společníky.
Na dokument o záhadách kolem stavby pyramid se podívejte zde:
Mererův deník – nejstarší dokument o stavbě pyramid
Mererův deník je soubor papyrů, jež byly nalezeny archeology mezi dalšími starověkými papyry. Sepsal je starověký Egypťan jménem Merer a popisuje v nich přepravu masivních bloků vápence z lomů v Túře směrem k pyramidě na náhorní plošině v Gíze. Chufuova Velká pyramida byla v té době ještě ve výstavbě.
Merer píše, že kameny byly z Túry převezeny na náhorní plošinu v Gíze, aby byly použity jako stavební materiál pro Velkou pyramidu v Egyptě. Ale nezmiňují se o tom, že by ke stavbě byl použit vápenec. Kromě těchto záznamů ale neexistují žádné jiné starověké dokumenty, které by zaznamenávaly proces výstavby, plánování nebo cokoli jiného. To, co si dnes myslíme, aniž bychom měli důkazy, známe jen z archeologických dohadů. Dosud nikdy nebyly objeveny papyry, které by vysvětlovaly, jak starověcí stavitelé těžili kameny nebo stavěli pyramidy.
Dokud pyramidy nezmínil Hérodotos.
Pyramidy a Hérodotos
Starobylý deník ukazuje, že Merer mohl být přímým svědkem stavby Chufuovy pyramidy. Samotná archeologická lokalita Wádí el-Džarf je považována za jeden z nejstarších známých umělých přístavů na povrchu planety. Poprvé lokalitu identifikoval již v roce 1832 J. G. Wilkinson, aby byla podruhé znovu objevena v 50. letech 20. století během archeologické expedice francouzských odborníků.
Přestože zde byl rukopis nalezen a přestože zmiňuje části procesu stavby Chufuovy pyramidy, nemáme o tom žádný přímý důkaz. Tím by však mohla být pasáž dějin řeckého spisovatele Hérodota.
Jeho spisy jsou považovány za vůbec základní dílo historie v západní literatuře. Vznikly v roce 440 př. n. l. a shrnují výsledky bádání, které Hérodotos z Halikarnassu provedl. Hérodotos psal o starověkém Egyptě v knihách Euterpé, Thalia a Polyhymnia, kde zaznamenal mimo jiné geografii starověkého Egypta, náboženské zvyky, kulturu, vládce starověkého Egypta a mimo jiné i egyptské pyramidy.
Ačkoli je věrohodnost některých jeh poznámek zpochybňována, fakt je, že již ve své době cestoval. Stejně tak byly mnohé jeho poznámky skutečně podpořeny archeologickými nálezy. Je tedy možné, že při cestách po egyptské zemi učenec hovořil s místními obyvateli o několika aspektech staroegyptské historie.
Velká pyramida v Gíze
Hérodotos se ve svém díle zmiňuje o tom, jak bylo možné, aby starověcí stavitelé zvedali megatěžké kameny při stavbě pyramid, které byly podle něj postaveny postupně. Po položení kamenů pro základnu zvedali zbývající kameny na jejich místa pomocí strojů vytvořených z krátkých dřevěných prken. Svou roli zde hrálo hned několik strojů. A tím se dostáváme i ke stroji, který daleko později popsal i renesanční vědec a malíř Leonardo da Vinci. Ten totiž nakreslil Hérodotem popsaný stroj, který mohli používat dávní stavitelé pyramid.
Dodnes jsou zprávy sepsané Hérodotem jediným textem, který máme k dispozici a který zmiňuje, jak mohla být Velká pyramida postavena. Ať už je stroj skutečný nebo ne, dodnes nemáme jasné důkazy o tom, jak byly nejslavnější tavby světa skutečně vybudovány.
Zdroje:
