Výstižnější překlad do češtiny by zněl Egyptská kniha života, neboť účelem díla je ujistit člověka nejen o přežití tělesné smrti, ale i o příslibu věčného života v říši velmi podobné světu, který duše opustila. Zaklínadla poskytovala toto ujištění prostřednictvím přesných podrobností o tom, co lze po smrti očekávat, a o druhu znalostí potřebných k dosažení ráje.
Egyptská Kniha mrtvých
Historie Knihy mrtvých
Kniha mrtvých vznikla na základě představ zobrazených na hrobových malbách a nápisech již za třetí egyptské dynastie (asi 2670-2613 př. n. l.). Do 12. dynastie (1991 - 1802 př. n. l.) byla tato kouzla s doprovodnými ilustracemi zapsána na papyrus a uložena do hrobek a hrobů k mrtvým. Jejich účelem bylo poučit zemřelé, jak překonat nebezpečí posmrtného života, tím, že jim umožňovaly vzít na sebe podobu serverálních mýtických bytostí a dávaly jim hesla nezbytná pro vstup do určitých fází podsvětí. Sloužily však také k tomu, aby duše předem věděla, co ji v každé fázi čeká. Mít v hrobce Knihu mrtvých by se rovnalo tomu, jako kdyby student v dnešní době dostal do ruky všechny odpovědi na testy, které by kdy potřeboval v každém ročníku školy.
Na dokument se podívejte zde:
Staroegyptská bible je mylný název
Egyptoložka Geralidine Pinchová vysvětluje: „Egyptská kniha mrtvých je termín, který vznikl v devatenáctém století našeho letopočtu pro soubor textů známých starověkým Egypťanům jako Kouzla pro odchod za dne. Poté, co byla Kniha mrtvých poprvé přeložena egyptology, získala v lidové představivosti místo jako Bible starých Egypťanů. Toto přirovnání je velmi nevhodné. Kniha mrtvých nebyla ústřední svatou knihou egyptského náboženství. Byla pouze jednou z řady příruček sestavených s cílem pomoci duchům elitních zemřelých dosáhnout a udržet si plnohodnotný posmrtný život.“
Ačkoli je dílo často označováno jako "staroegyptská bible", o nic takového se nejedná, ačkoli obě díla mají společnou podobnost v tom, že se jedná o starověké kompilace textů sepsaných v různých dobách, které byly nakonec shromážděny v knižní podobě.
Kniha mrtvých nebyla nikdy kodifikována a žádné dva výtisky díla nejsou zcela stejné. Byly vytvořeny speciálně pro každého jednotlivce, který si je mohl dovolit koupit jako jakousi příručku, která mu měla pomoci po smrti.
Mystické kouzlo 17 z Aniho papyru.
Posmrtný život
Posmrtný život byl považován za pokračování života na zemi a poté, co člověk prošel různými obtížemi a soudem v Síni pravdy, za ráj, který byl dokonalým odrazem jeho života na zemi. Poté, co byla duše v Síni pravdy ospravedlněna, přešla přes Liliové jezero, aby spočinula v Rákosovém poli, kde člověk nalezl vše, co v životě ztratil, a mohl se z toho věčně těšit. Aby se však člověk do tohoto ráje dostal, musel vědět, kam má jít, jak se má obracet k určitým bohům, co má v určitých chvílích říkat a jak se má v zemi mrtvých chovat; proto se mu může nesmírně hodit příručka pro posmrtný život.
Detail z Knihy mrtvých.
Kniha mrtvých v proměnách
Někdy před rokem 1600 př. n. l. byla jednotlivá kouzla rozdělena do kapitol a v době Nové říše byla kniha nesmírně populární. Písaři, kteří byli odborníky na kouzla, se radili, jak vytvořit knihy na míru pro jednotlivce nebo rodinu. Tato kouzla a hesla nebyla součástí rituálu, ale byla vytvořena pro zesnulé, aby je mohli odříkávat v posmrtném životě.
Pokud byl někdo nemocný a obával se, že by mohl zemřít, šel za písařem a nechal si od něj napsat knihu kouzel pro posmrtný život. Písař musel vědět, jaký život dotyčná osoba prožila, aby mohl odhadnout, jakou cestu může po smrti očekávat, a pak napsal příslušná kouzla přímo pro danou osobu.
Zdroje:
en.wikipedia.org/wiki/Book_of_the_Dead, blogs.getty.edu, tarantula.ruk.cuni.cz
