Anglický pot: Nejstrašnější epidemie v historii. Zabíjela víc, než morové rány

18. červen 2019 četba na 3 minuty
Epidemie moru v roce 1348 zpustošila například italskou Florencii.

Epidemie moru v roce 1348 zpustošila například italskou Florencii.

Foto: CC BY 4.0: Fæ/wikimedia.org

Když v srpnu roku 1485 Jindřich VII. zvítězil v bitvě u Bosworthu a ukončil tak léta trvající krvavou válku růží, zdálo se, že v Anglii zavládne klid. Ještě na bitevním poli se však mezi vojáky začala šířit smrtící nemoc, kterou vítězné vojsko záhy zavleklo i do Londýna.

Nakažení trpěli silnými bolestmi hlavy, horních partií těla a kloubů a objevila se u nich zimnice, kterou následně vystřídala silná horečka doprovázená extrémním pocením. Mezi další příznaky se řadily žízeň, zrychlený puls a totální vyčerpání. Smrt zpravidla nastala během jediného dne od propuknutí nemoci.

Choroba, která během několika měsíců usmrtila několik tisíc Angličanů, dostala název anglický pot. S příchodem zimy se potom najednou vytratila. Vlny epidemie ale nárazově přicházely i v dalších letech, pokaždé během letního období, a později zachvátily i některé oblasti ve Francii a Německu. Naposledy se anglický pot v Evropě objevil v roce 1551 a poté zmizel nadobro.

Kromě nezvykle rychlého průběhu je na této nemoci pozoruhodné i to, že zabíjela hlavně mezi šlechtou, zatímco v chudinských čtvrtích, které tradičně trpěly špatnou výživou a nulovou hygienou, se neprojevila tak dramaticky. Mnoho životů si anglický pot vyžádal i mezi studenty z Oxfordu, slavná univerzita musela být kvůli epidemii uzavřena.

Našli se ovšem jedinci, kteří záhadnou nemoc přežili. Mezi nimi byl prý například králův kancléř Thomas Wolsey nebo budoucí manželka Jindřicha VIII. Anna Boleynová. V roce 1492 byla choroba popsána v irských letopisech jako neobvyklý typ moru, který trvá jen 24 hodin; kdo se dožije druhého dne, ten mu už nepodlehne a zůstane naživu. Nemoc se podle kronikáře jako zázrakem vyhýbala malým dětem a nemluvňatům.

Anglický pot je dodnes velkou hádankou pro vědce, kteří se nemohou shodnout na tom, co bylo jeho původcem. Příznaky jsou natolik specifické, že neodpovídají žádné ze známých nemocí. Jako jedna z možností bývá uváděna nákaza dosud nepopsaným druhem hantaviru. Ten na člověka přenášejí zejména na Dálném východě drobni hlodavci, případy nákazy se čas od času objeví i v Evropě. Na rozdíl od anglického potu jsou ale hantaviry jen výjimečně přeneseny z člověka na člověka.

V roce 2004 přišel mikrobiolog Edward McSweegan s myšlenkou, že za epidemií anglického potu mohly stát spóry anthraxu přítomné v surové vlně a v mase jatečních zvířat. Plicní forma otravy anthraxem se rovněž projevuje třesavkou, vysokou horečkou a následným kolapsem organismu, přičemž smrt může skutečně nastat během jediného dne. Otravu anthraxem problematicky rozpoznávají i dnešní lékaři, protože se zpočátku projevuje jako chřipka nebo meningitida. McSweeganova teorie by zároveň i vysvětlila, proč anglický pot vynechával nejchudší vrstvy - ty si totiž masné výrobky jednoduše nemohly dovolit.

Akční letáky