Celkově je příběh mozku Alberta Einsteina velmi bizarní. Byl totiž po smrti, která nastala 18. dubna 1955, z jeho těla ukraden, a to jen několik hodin po jeho skonu. Na géniův orgán byl pořádán doslova hon. Když v Princetonské nemocnici zemřel ve věku 76 let na prasknutí aorty, byl jeho mozek okamžitě vyjmut z těla. Zajímalo se o něj mnoho lidí a institucí, ale skutečným „zlodějem“ pak byl oportunistický patolog, který chtěl za každou cenu provést jeho pitvu, aby přišel na to, zda byl jeho mozek skutečně jiný než mozky obyčejných smrtelníků s průměrnou inteligencí.
Einsteinův syn doslova zuřil, ale později souhlasil a dal Thomasi Harveymu povolení, aby otcův geniální mozek předal vědcům, kteří chtěli zjistit, zda fyzikova genialita nepochází z fyzicky odlišného mozku. Měl však jedinou podmínku: Studie mohly být publikovány jedině ve vědeckých časopisech vysoké úrovně.
Bylo slovo dodrženo?
Po pitvě byl pak Einsteinův mozek ponechán na dobu 30 let ve dvou sklenicích a byla na něm provedena četná bádání. Harvey při svých výzkumech vše pečlivě dokumentoval a fotografoval. Mozek zvážil 1 230 gramů, což je údajně u mužů Einsteinova věku podprůměrné. Pak jej rozřezal na 240 kousků, z nichž dokonce nechal namalovat obraz. I tak ale tvrdošíjně tvrdil, že zkoumá mozek jen pro vědecké účely. Místo toho ale kousky mozku poskytoval zvědavým badatelům a některé z nich dostala dokonce i armáda Spojených států.
O tajemství Einsteinova mozku pojednává toto video:
Jaký měl Einstein mozek?
Na konci všech možných a možná i nemožných výzkumů byly kontroverzní výsledky.
Je nesporné, že za svého života byl Albert Einstein pro svou genialitu respektován po celém světě. I po jeho smrti se však někteří členové vědecké komunity domnívali, že se jeho mozek může fyzicky lišit od průměrné lidské mysli.
Jak uvádí ve své knize Possessing Genius: The Bizarre Odyssey of Einstein's Brain její autorka Carolyn Abrahamová, lékař, který mozek z hlavy vyňal, sledoval osobní cíle. Myslel si, že by mu tento orgán mohl pomoci v lékařské kariéře a celkově zlepšit vědecké renomé. A skutečně, první studie ukradeného mozku, jež byla publikována v časopise Experimental Neurology v roce 1985, odhalila, že se Einsteinův mozek skutečně fyzicky liší. Bylo zde nalezeno údajně nadprůměrné množství gliových buněk. To jsou buňky, které udržují neurony v mozku okysličené, a tedy v činnosti. Kromě jejich vysokého počtu byly tyto neurony také těsněji uspořádány než obvykle, jak odkryla pozdější birminghamská studie z roku 1996. Větší blízkost těchto buněk možná umožňovala rychlejší zpracování informací.
Další anomálie
Kromě gliových buněk Harvey zjistil, že Einsteinův dolní temenní lalok byl širší než obvykle. To by mohlo být důvodem, proč vědec a tvůrce teorie relativity myslel vizuálněji než většina ostatních. A pak tu byla konečně studie realizovaná v roce 2012, která tvrdila, že mozek měl další hřeben ve středním čelním laloku. Tato oblast je spojená s tvorbou plánů a pamětí. Všechna tato zjištění jsou jasným důkazem, že teoretický fyzik byl abnormální ve všech směrech.
I přesto, že Harvey si dal na zpracování svých poznatků záležet, mnozí vědci tyto studie kritizují.
"Nemůžete vzít jen jeden mozek někoho, kdo je jiný než všichni ostatní - a to jsme v podstatě všichni - a říct: 'Aha! Našel jsem věc, která dělá z T. Hinese sběratele známek!," říká například psycholog Terence Hines. S ním souhlasí i neurolog doktor Frederick Lepore: „Nevím, jestli byl Einstein génius, protože měl jiné temenní laloky. Když mi dáte nohy do ohně a řeknete: 'Kde je speciální teorie relativity? Odkud se vzala obecná relativita?" - nemáme tušení."
Jak se ukázalo, souhlas Einsteinova syna s prozkoumáním géniova mozku se nakonec obrátil ve zbraň nejen na úkor Einsteinovy rodiny a samotného génia. Ten však po sobě, kromě nejvýznamnějších objevů a teorie relativity, zanechal například i přátelství s Charliem Chaplinem, jeho pověstný útěk z nacistického Německa i novou definici fyziky.
A kde je Einsteinův mozek dnes? Podívejte se sami:
Harveymu mozek nestačil, ale i Einsteinovy oči odstranil a předal Einsteinovu očnímu lékaři. Zbytek těla pak byl zpopelněn 20. dubna v Trentonu ve státě New Jersey. Posedlost šíleného lékaře stála nejen práci na Princetonu, ale také lékařskou licenci a manželství. Před svou smrtí v roce 2007 daroval Harvey zbytek Einsteinova mozku Národnímu muzeu zdraví a medicíny.
Nejnovější poznatky ukázaly, že na každém laloku Einsteinova mozku jsou oblasti s výjimečně komplikovanými závity. Již dříve se spekulovalo, že množství rýh v mozkové kůře, zejména na čelním laloku, může souviset s genialitou. Einsteinův mozek měl také zvětšené oblasti přenášející nervové impulzy do tváří a jazyka a čelní laloky byly zvětšené v místech, která odpovídají za koncentraci a plánování.
Takže nakonec přece jen platí tvrzení: Podívej se na můj mozek a zjistíš, jaký jsi?
Zdroje:
en.wikipedia.org/wiki/Albert_Einstein brain, allthatsinteresting.com, neurotray.com, www.novinky.cz