V dobách starověku nebyla vláda dětí ničím výjimečná. Průměrná délka lidského života dosahovala ve starověku 30 let, a když vládce zemřel, vystřídal ho nejstarší potomek a vůbec nezáleželo na tom, zda dosáhl puberty, nebo se teprve učil mluvit. Elagabalus na trůn usedl ve věku 14 let a Římané by ho bývali přijali, kdyby si je neznelíbil už svým původem; byl to Syřan. Narodil se jako Varius Avitus Bassianus roku 204 v Římě. Elagabalus, či Heliogabalus byla přezdívka odkazující právě na jeho syrské kořeny.

Rychlé vystřídání císařů


Rok před proklamací byl jeho předchůdce císař Caracella zavražděn. Atentátník Macrinus se prohlásil za císaře a vyhnal Iulii Maesu i Elagabala do rodného města Emesa. Elagabalus se tam stal knězem boha Élá-gabála. Jeho babička Iulie se mezitím snažila podkopat Macrinovu pozici, aby pro svého vnuka získala trůn, ačkoliv byl údajně nemanželským synem zavražděného Caracella. S pomocí vojáků 3. galské legie se podařilo Macrina sesadit, ale než ho stačili uvěznit, utekl a zemřel. Elagabalus se roku 218 stává císařem.

Mladík vůbec netoužil po tom, aby ho lid miloval, neomezená moc mu bohatě stačila. Od svých rádců se odmítal naučit důležitým věcem, ve výsledku tak neměl tušení, co to je politika a kvůli své pýše ignoroval veškeré zavedené tradice.

Protože se Elagabalus považoval za neomezeného vládce, dělal si, co se mu zachtělo, aniž by se nad chvíli zamyslel nad následky svých činů. Poprask vyvolal krátce po uchopení trůnu, když si vzal kněžku Iulií Aquilii. Ta byla zaslíbena bohyni Vestě a žádný muž ji nesměl pojmout za ženu, jinak by byla odsouzena trestem smrti. Mladého císaře to nezajímalo. Za čtyři roky vládnutí se oženil ještě čtyřikrát. Když ho ženy omrzely, zkusil to s muži. K těm ho to nakonec táhlo nejsilněji.

Homosexuální vztah s poddaným

Touha svést svalnaté a krásné muže byla tak silná, že se neštítil obléct se do dámských šatů a nasadit si paruku, aby mu svádění šlo snadněji. Historici se přou o pravdivosti této části, nesmíme totiž zapomenout, že Elagabalus byl císař, který mohl mít, na koho si ukázal.

Tvrdošíjnost ve vlastní verzi vlády se prohloubila v okamžiku, kdy se zamiloval do obyčejného vozataje Hieroklése a chtěl ho prohlásit za caesara. Římský lid se vzbouřil a hrozil mu svržením. Na pomoc musela přispěchat babička Iulia Maesa a Elagabala donutila, aby si rozhodnutí rozmyslel, adoptoval svého bratrance Alexandra, jmenoval ho právoplatným dědicem a sám se vzdal trůnu. Císař poslechl jen částečně; Alexandra adoptoval, určil ho následníkem, vlády se vzdát odmítl.

Kromě sexuálních eskapád se mladý Elagabalus vyžíval v žertech. Od těch opravdu k popukání se lišily svým tragickým koncem. Neupřesněný počet osob zemřel při žertu s jedovatými hady, které vypustil mezi diváky v Kolosseu. Jindy zase zasypal své hosty hromadou růží. Několik se jich pod nánosem květin udusilo.

Po čtyřech letech toho měli Římané dost. Obrátili se proti němu politici, armáda i ti nejobyčejnější poddaní. Císaře zabili a jeho tělo vhodili do Tibery. Na trůn pak usedl jeho bratranec Alexander Severus a všichni, snad kromě Elagabalova milence, byli konečně spokojeni.