Elagabalus (204-222) se dostal na trůn v pouhých 14 letech poté, co jeho ambiciózní babička rozpoutala občanskou válku proti císaři Macrinovi a nechala ho usmrtit. Macrinus jí to nemohl zase až tak vyčítat, protože i on se dostal k moci díky vraždě svého předchůdce Caracally, kterou nejspíš sám objednal. Není jisté, kdo byl Elagabalovým biologickým otcem, nicméně Julia Maesa tvrdila, že pokud Caracalla jejího vnuka přímo nezplodil, tak ho aspoň adoptoval.
Skandální vztahy a lidské oběti
Senátoři z mladého císaře neměli moc velkou radost, protože na zesnulého Caracallu nevzpomínali zrovna v dobrém, a navíc se jim nezamlouvalo, že byl Elagabalus ovlivněn syrským prostředím, nosil orientální oděv a uctíval Římanům neznámého boha Élá-gabála.
"Svému bohu postavil obrovský a velkolepý chrám, kde každé ráno obětoval velké množství býků a ovcí. Potom tančil kolem oltářů se ženami z jeho vlastní země," popsal historik Herodián.
Horší ovšem bylo, že císařův syrský bůh vyžadoval i lidské oběti. Podle životopisu zapsaného ve sbírce Historia Augusta si Elagabalus za tímto účelem vybíral nejkrásnější chlapce urozených rodičů. Není divu, že jeho vláda v Římanech vyvolávala odpor.
Snad aby ukázal, jak moc římským náboženstvím pohrdá, oženil se s kněžkou bohyně Vesty, ačkoli vestálky měly pod hrozbou trestu smrti nakázáno zachovávat panenství. Vztah navíc ani dlouho nevydržel, Elagabalus zrovna nepatřil k vyznavačům lásky až za hrob. V posteli střídal ženy i muže, a dokonce se prý v přestrojení za ženu vydával do nevěstinců, aby se tam nabízel náhodným zákazníkům.
Intriky mocné babičky
Babička Julie Maesa mohla v pozici regentky ukočírovat státní správu, ale vnuka zkrotit nedokázala. Když svým nástupcem prohlásil jednoho ze svých neurozených milenců, rozzuřila se a donutila ho, aby adoptoval svého mladšího bratrance Alexandra a učinil ho svým dědicem.
Elagabalus ji pro klid v rodině poslechl, ale brzy toho litoval. Došlo mu totiž, že Senát i armáda nyní vzhlíží k Alexandrovi jako ke spáse a někdo by se mohl pokusit bratránkovu cestu k trůnu urychlit...
Chtěl tedy nechat bratrance zavraždit, ale babička mu zkřížila plány a jeho záměr vyzradila vojsku. Velitelům přinesla i nějaké to zlato, aby měla jistotu, že budou stát na straně Alexandra. Taktika zafungovala. Když Elagabalus zavítal do vojenského tábora, aby uklidnil zčeřené vody, byl takřka okamžitě zmasakrován.
Vojáci pak jeho tělo táhli městem, aby ho každý Říman mohl na vlastní oči spatřit. Lidé do mrtvoly nenáviděného císaře kopali a řezali, až ji zcela znetvořili. Místem posledního Elagabalova odpočinku se stala řeka Tibera.
Mladý císař byl přitom paradoxně před násilnou smrtí varován věštbou. Od té doby prý při sobě neustále nosil fialový a šarlatový šátek, ze kterých si mohl v případě ohrožení uvázat decentní oprátku. Míval u sebe i zlaté dýky a jedy, jež by mu umožnily spáchat sebevraždu snad ještě rychleji a důstojněji. Snil o tom, že jeho smrt bude stejně "luxusní" jako jeho život. Hrozivě se zmýlil. Zabili ho řadoví vojáci a s jeho tělem naložili způsobem, jako by šlo o nejnižšího padoucha.