Tragický příběh Eleanor Marxové, dcery revoluce. Zabila ji zrada otce i milence

Eleanor Marxová

Eleanor Marxová

Foto: Unknown author / Public domain

 Na životní osud Eleanor Marx je v historickém kontextu nahlíženo zřejmě nejvíce tragicky. Eleanor v celoživotním stínu svého otce vedla mimořádný život jako odborářka, politická agitátorka, bojovnice za radikalismus, překladatelka, spisovatelka a zejména také jako feministka. Pravou láskou nenaplněný život – morální zklamání otce, ke kterému celoživotně vzhlížela – předčasně sama ukončila.

Nejmladší dcera zakladatele marxismu se narodila 16. ledna 1855 ve Westminsteru v Londýně. Rodina žila ve dvou malých místnostech v Dean Street ve čtvrti Soho. Byt byl situovaný téměř naproti divadlu Royalty Theatre. Příchod dalšího dítěte nevěstil rodině moc dobrého, zejména pro tragické události – smrt dvou dětí, které rodinu zasáhly před jejím narozením. Krutý osud si svou daň vybírat nepřestal a za tři měsíce po narození Eleanor, zemřel ve věku osmi let milovaný syn Henry Edgar „Mouche“ Marx. Pro Marxe bylo narození dcery velkým zklamáním, očekával syna, jak se později svěřil svému příteli Engelsovi. Malá Eleanor často stonala, její matka ji také nebyla často schopna nakrmit, hlasitě se vždy rozkřičela a nebyla k utišení. Proto ji záhy svěřili do péče kojné. I přes choulostivé zdraví, které ji provázelo po celý život, byla velmi houževnatým dítětem. V devíti měsících zaujala své rodiče svou fyzickou hbitostí a živostí.

Zázračné dítě

V pořadí šesté dítě Karla Marxe a Jenny von Westphalen dovedlo již ve třech letech recitovat pasáže z děl Williama Shakespeara, díky zájmu o literaturu, který v ní vzbudil její otec. Tussy, jak malou Eleanor od útlého dětství přezdívali, chtěla být herečkou, toužila po lásce a svobodě, ale místo toho se věnovala politické agitaci. Vynikající lingvistka si na živobytí vydělávala jako překladatelka a spisovatelka, přednášela, neúnavně pracovala na svých politických ideách. Socialismus šířila mezi anarchisty, radikály, feministkami londýnských socialistických sekt a socialisty Dělnické internacionály (tzv. Druhá internacionála nebo Sociálně demokratická internacionála).

První léta v exilu celá rodina Marxových hmotně strádala a trpěla značnou chudobou. Situace se mírně zlepšila v roce 1852, kdy se stal Marx londýnským korespondentem New York Tribune, kam zasílal rozsáhlé kritické politicko-ekonomické analýzy poměrů v evropských mocnostech. Spolupráci však přerušila americká občanská válka. V době, kdy Marx psal první část svého hlavního díla „Kapitál“, byla matka Eleanor velmi nemocná. Péči o ni převzala služebná Helen Demuth (mj. matka Marxova nevlastního syna Fredericka), vytvořily si spolu velmi silný vztah. Helen se brzy stala „duší“ celé domácnosti. Velmi silný vztah měla však služka Helen i s Marxem, který se později stal otcem jejího jediného dítěte – syna Fredericka. Paradoxně, Helen byla „feudálním darem“, který dostala od své matky po svatbě s Marxem Jenny von Westphalen.

Chudobu skrývali

Eleanor se svými sestrami Jenny a Laurou navštěvovaly školu v Hampsteadu v severozápadním Londýně. Výuka se soustředila na výuku francouzštiny, hře na klavír, kreslení a věnovaly se také gymnastice. Rodina stále žila v bídě, ale svou chudobu před sousedy a lékaři (rodina byla permanentně nemocná, od hnisavých onemocnění kůže až po neštovice), budoucími švagry a dokonce i vlastními dcerami úspěšně skrývala. Rodinu finančně často podporoval Engels, díky jeho štědrým příspěvkům mohla rodina přežívat. Roku 1864 však Marx získal značné jmění – dědictví po své matce, peníze od Engelse a dědictví po Wilhelmu Wolffovi, všechny tyto příjmy se vyšplhaly na 1000 liber. Což byl ekvivalent 20 tehdejších dělnických mezd.

Marx byl pro domácnost autoritou, ustavičná práce na jeho politických dílech byla prioritou. Pro své děti byl však milujícím otcem, věnoval se jim, vymýšlel různé hry, vyprávěl příběhy, brával děti na pikniky. Věřil, že „rodiče se učí od svých dětí“. Kromě své podoby nejúžasnějšího otce, je však známý také jako tyran, výchova „cukru a biče“ zřejmě v rodině dominovala.

Až do 70. let 19. století toho bylo o životě Eleanor známo velmi málo. Mnohé pasáže z jejího života osvětlila v biografii „Eleanor Marx“ až britská spisovatelka a politická aktivistka Yvonne Helene Kapp. Poté co objevila korespondenci mezi Eleanor–Frederickem Engelsem–Laurou a Paulem Lafargue, byla natolik zjištěnými informacemi rozrušená, že se rozhodla započít své životní mistrovské dílo politické biografie, které dokončila ve svých třiašedesáti letech. Spisovatelka Kapp prostudovala i další korespondenci, ale ta „rodinná“ – mezi Frederickem Engelsem a svou sestrou Laurou a jejím manželem Paulem – podnítila tvorbu biografického díla.

Aktivní angažovanost

Frederick Lewis Demuth, k jehož otcovství se lživě přihlásil Friedrich Engels, aby ochránil dobré jméno a čest rodiny svého přítele Karla Marxe, byl velmi blízkým přítelem Eleanor. Ta však o původu jeho biologického otce neměla tou dobou ještě tušení. Morálně vzhlížela ke svému otci a bezmezně mu byla myšlenkově oddána. Eleanor společně se sestrou Laurou a jejím manželem Paulem (francouzsko-kubánský novinář, literární kritik a politický marxistický aktivista) se aktivně angažovala v dělnickém hnutí vedeném jejich otcem.

V šestnácti se stala Eleanor otcovou sekretářkou a doprovázela ho při socialistických konferencích po celém světě. O rok později podnikla první krok ke své nezávislosti a svému otci se poprvé vzepřela. Zamilovala se a tajně zasnoubila s o sedmnáct let starším republikánským novinářem a francouzským revolučním socialistou jménem Hippolyte-Prosper-Olivier Lissagaray, přezdívaný „Lissa“. Ačkoli Karl Marx souhlasil s jeho politickými názory, neschvaloval tento vztah z důvodu velkého věkového rozdílu. Eleanor utekla do Brightonu, na živobytí si vydělávala jako učitelka ve školce. Po čase se psychicky zhroutila. I přes to, že nikdo z rodiny neměl Lissu rád, Marx nakonec s jejich sňatkem roku 1880 souhlasil. Na počátku osmdesátých let byla nucena starat se o své stárnoucí rodiče, matka však v prosinci 1881 zemřela. Po zralé úvaze se v roce 1882 rozhodla sama Eleanor manželství ukončit. V březnu 1883 zemřel i její otec. Před svou smrtí svěřil Eleanor jeho nedokončené rukopisy a anglický překlad jeho nejpodstatnějšího díla – Kapitálu.

Sebevražda

Roku 1884 se připojila Eleanor k Sociálně demokratické federaci (SDF) vedené Henry Hyndmanem a byla zvolena do vedení. Během jejího fungování v SDF se seznámila s volnomyšlenkářským socialistou a příležitostným dramatikem divadelních her Edwardem Avelingem, se kterým v nemanželském svazku strávila čtrnáct let svého života až do své smrti. Aveling byl floutek, ve svém privátním životě neměl vůbec žádné svědomí, svedl každou ženu, kterou potkal, půjčil si od každého muže, kterého znal. Své myšlenky a divadelní díla publikoval pod pseudonymem Alec Nelson, pod tímto jménem se také 8. června 1897 tajně oženil s mladičkou herečkou Evou Frye. K Eleanor se vrátil v září, poté co měl těžce nemocné ledviny. Eleanor o něj několik měsíců pečovala. Jeho četné nevěry, finanční skandály, zrady, ale také odhalení pravdy, kdo je skutečným otcem Fredericka Engelse, dovedly Eleanor až k sebevraždě.  31. března 1898 v Londýně spáchala sebevraždu kyanidem draselným (cyankáli). I když koroner vydal zprávu o „sebevraždě ve stavu dočasného šílenství“, mezi komunitou socialistů byl za hlavní příčinu její smrti považován její dlouholetý partner. Aveling zemřel na selhání ledvin čtyři měsíce po její smrti.

Eleanor byla ženou své doby. Vystupovala vždy jako dáma, na živobytí si těžce vydělávala sama, pracovala každý den často až do pozdních nočních hodin. V roce 1884 napsala v dopise své sestře, že byť je opravdu velmi chudá, touží po dětech, uměleckém životě a lásce. Ničeho z toho se za svého života bohužel nedočkala.

Akční letáky