Elena pocházela z chudé rolnické rodiny a ve škole nepatřila zrovna k nejbystřejším. Základní vzdělání ani nedokončila a odešla hledat štěstí do Bukurešti, kde vystřídala různá zaměstnání. Načas získala místo i v chemické laboratoři - odtud zřejmě pramenila její pozdější posedlost chemií.

V roce 1937 vstoupila do komunistické strany a o dva roky později zde potkala svého budoucího manžela Nicolae Ceaușesca. Po nástupu komunismu k moci zastávala post sekretářky na ministerstvu zahraničí a když její muž v roce 1965 vyšplhal do čela strany, nechtěla zůstat pozadu ani ona.

Ambiciózní a mocichtivá Elena trpěla hned několika mindráky; nejvíce ji tížilo vědomí, že nikdy nic nevystudovala, a snad i ten poslední rolník v Rumunsku je možná chytřejší než ona. Inteligentních lidí se děsila. Když se
její manžel stal prezidentem, vymínila si, že bude osobně vybírat personál byrokratické aparatury, včetně vedoucích pracovníků.

Kritéria jejích výběrových řízení byla jednoduchá: kdo měl vyšší vzdělání než ona sama, neměl šanci místo ve státním sektoru získat. Rumunsko díky ní ovládli pologramotní jedinci, kteří sotva uměli číst a počítat.

Sama Elena se vyšvihla do čela Akademie věd. Dopomohl jí k tomu doktorát z chemie a odborné publikace vydané pod jejím jménem. Po zkušenosti s naší vlastní plzeňskou univerzitou ovšem víme, že vysokoškolský titul se dá získat i jinak, než poctivým několikaletým studiem. První dáma Rumunska si svůj doktorát jednoduše zaplatila, a dokonce najala vědce, kteří za ni napsali kvalitní a oceňovaná díla.

Druhým stěžejním mindrákem Eleny Ceaușescu byl vzhled. Trápil ji především dlouhý úzký nos a vadnoucí pleť. Po poradě se stylisty usoudila, že na sobě samé nic vylepšit nemůže, ale mohla by něco provést aspoň se svým obrazem ukazovaným veřejnosti. Její fotografie se od té doby retušovaly a přibarvovaly, v ulicích se začaly objevovat propagandistické plakáty zobrazující Elenu jako krásnou mladou dívku jemných rysů.

Pocitem méněcennosti paní Ceaușescu trpěla i na zahraničních návštěvách. Záviděla prvním dámám jiných zemí, jak dobře vypadají a v jakém žijí luxusu. Chtěla dosáhnout stejné mety jako ony, a tak denně utrácela za drahé oblečení, šperky a kožešiny. Její narozeninové menu zahrnovalo tři druhy kaviáru, pečeně z kohoutů a bažantů, humry i langusty. Často šlo o jídla, o kterých řadoví Rumuni nikdy ani neslyšeli.

Podle pamětníků byla Elena Ceaușescu "ještě horší a nenáviděnější než její manžel". Není proto divu, že během krvavé revoluce v prosinci roku 1989 byla spolu s Nicolaem popravena i ona.