Eleonora Amálie (1682 - 1741) pocházela z rodu Lobkoviců a upřímně se zamilovala do muže, kterého jí rodina vybrala. Její život mohl být teoreticky šťastný. Jenže její zaslíbený Adam František ze Schwarzenbergu jí bohužel lásku neopětoval. Miloval dívku z nižšího stavu, a dokonce se s ní tajně oženil. Jeho otec kvůli tomu ztropil strašlivou scénu, manželství nechal anulovat a Adama Františka donutil ke sňatku s Eleonorou. Mladý pár tedy nezačal společnou cestu zrovna románově a mělo být ještě hůř.

Syndrom Marie Antoinetty je nesmysl, míní vědci. Vlasy před popravou nezešediví
Během deseti let se Eleonoře narodilo jediné dítě, a to ještě ke všemu dcera. Schwarzenbergové nutně potřebovali mužského dědice, jelikož se v blízkém příbuzenstvu žádný nevyskytoval. Adam František se navíc rozhádal s tchánem, který mu měl posílat Eleonořino věno ve splátkách, ale jaksi na to pozapomněl a žádné peníze neposílal. Konflikt se vyhrotil a ubohá šlechtična se vracela domů k tatínkovi s puncem zapuzené manželky.
Adam František ze Schwarzenberka
Nečekané zvraty
Za nějaký čas ji vzal Adam František na milost a ubytoval ji v zámku na Hluboké, kam za ní pak občas jezdil. Ke společnému soužití se ale uvolil až poté, co mu spadlo do klína pohádkové dědictví po bezdětné tetičce. Stal se jedním z nejbohatších mužů Evropy a ze společenských důvodů musel mít zákonitou manželku po svém boku. A opět se pokusil zplodit syna, ačkoli už překročil čtyřicítku a Eleonora byla o pouhé dva roky mladší než on sám.
Jako zázrakem se však zadařilo a manželé záhy houpali v kolébce budoucího dědice Josefa Adama. Rodinné štěstí jim vydrželo devět let. V roce 1732 Adam František náhle zemřel, když ho během lovu omylem zastřelil krátkozraký císař Karel VI.
Eleonora Amálie se synem Josefem Adamem
Kněžna Eleonora byla zdrcena. Císař ji samozřejmě dobře finančně zabezpečil a jejímu synovi zajistil nejlepší vzdělání ve Vídni. Také jí chtěl vybrat novou výhodnou partii, která by ji udržela v nejvlivnějších společenských kruzích. Ale truchlící vdova se znovu vdávat nechtěla. Raději zůstala na manželově sídle v Českém Krumlově a o panství se starala sama.
Díky tomu objevila kouzlo dosud nepoznané svobody. Nikdo jí už nemohl diktovat, co se k jejímu postavení hodí a čeho by se měla jako dáma varovat. Propadla tabáku, pořádala hony a osobně skolila množství jelenů a medvědů. Jen na vlky prý nikdy nestřílela. Měla k nim zvláštní vztah, a dokonce je údajně chovala ve speciální oboře.
Český Krumlov
Nezávislá, podivínská a podezřelá
Její nezvyklý životní styl zavdal příčinu k různým povídačkám. Příliš nezávislé ženy bývaly v raném novověku často podezřelé z čarodějnictví. Krumlovská kněžna navíc nápadně bledla a chřadla. Na své sídlo zvala léčitele a alchymisty, kteří ji měli z její podivné nemoci vyléčit. Sama se pustila do studia ezoteriky a astrologie, jak o tom svědčí desítky svazků v zámecké knihovně, do nichž si psala vlastní poznámky. Bledý obličej, pohublý vzhled a zájem o okultní vědy jen posílil přesvědčení poddaných, že se paní Eleonora proměňuje v upírku.
Její pozoruhodný příběh popisuje strašidelné video:
V 18. století ovšem na upíry nevěřili jen prostí nevzdělaní sedláci, ale také šlechta i mnozí lékaři. Když kněžna ve svých 58 letech zemřela, její tělo bylo okamžitě podrobeno pitvě. Doktoři jí v břiše údajně našli nádor velikosti "hlavy průměrného dítěte" a četné metastáze. Chřadnutí a bledost se tedy dala vysvětlit rakovinou, ale takovou terminologii tehdy ještě lékaři nepoužívali. Z obavy, že kněžna po smrti zase vstane a bude na Krumlovsku strašit jako přízrak, jí z hrudi vyňali srdce a její hrobku zasypali vrstvou posvěcené půdy.
Panství se poté ujal její syn Josef Adam, který se za pověst své matky očividně velmi styděl, protože propustil její léčitele i služky a všechny tajemné knihy zamkl do depozitáře. Dokonce nechal přemalovat matčiny portréty a její apartmán kompletně přestavěl. Budoucí generace neměly vědět, že kněžna Eleonora měla pletky s ďáblem… Naštěstí se zachovala jak legenda, tak knihy.
Zdroje: https://www.novinky.cz/, https://www.idnes.cz/, https://cs.wikipedia.org/