Český král a římský císař byl úspěšným panovníkem. Vděčit za to může také své promyšlené sňatkové politice. Ženatý byl celkem čtyřikrát. K diplomatickým krokům ale využíval i své děti a církev. Téhož roku, co zemřela jeho třetí žena Anna Svídnická došlo k rozkolu mezi braniborskými a falckými Wittelsbachy. Karlovi se podařilo s Branibory podepsat smlouvu, v níž sliboval, že se jeho pětiletá dcera Eliška do sedmi let provdá za Otu Braniborského. Pokud by ale náhodou on či jeho bratr zemřel bez dědiců, připadne jejich území Karlovu synu Václavovi.
Jakmile byla teoreticky získána jedna země, začal se Karel soustředit na další. Jeho radar zaměřil Polsko a šestnáctiletou Alžbětu, vnučku krále Kazimíra. Kromě jejího bratra žádný další možný dědic trůnu nebyl. Dívka se tak stala možností k získání významného království, které mohlo otevřít cestu na sever. Sňatkem s Alžbětou, jež se konal 21. května 1363 v Krakově, zároveň rozbil protilucemburskou koalici středoevropských států. O rok později byla podepsána smlouva, kterou zpečetili Lucemburkové a za opozici uherský král Ludvík a rakouští vévodové.
Panovník Karel IV.
Karel si však stále hlídal záda. To, že byl v otázce svého nového vztahu ostražitý dokládá fakt, že 15. června 1363 nechal korunovat svého dvouletého syna Václava českým králem. Až o tři dny později byla korunována také Alžběta. Zabránil tak jasným sporům o nástupnictví na trůn.
Alžběta, nebo také Eliška, jak své nové manželce Karel říkal, si ke svému o třicet let staršímu muži našla rychle cestu. Od svých předchůdkyň se lišila svým temperamentem a vnadnou postavou. Není divu, že si získala nejen Karlovu pozornost, ale také srdce. Byla silnou osobností. Inteligentní, bystrá, cílevědomá a samostatná. Ženy typu „krev a mlíko", která svou plodnost prokázala hned šestkrát.
Navíc s ní byla zábava. Beneš Krabice z Weitmile ve své Kronice pražského kostela píše: „Císařovna měla v rukou takovou sílu, že když si dala během hostiny přinést podkovu, ukovanou pro velkého valacha, lehce ji zlomila. Ostatní muži, ani ti nejsilnější, ji s vynaložením všech svých sil nedokázali ani ohnout." Kromě toho uměla Eliška deformovat nádobí nebo meče. Jak je to možné?
Jak Eliška Pomořanská lámala meče
V době panování Karla IV. nebyla metalurgie rozvinuta tak jako dnes. Běžně se jedlo z cínového nádobí, meče se vyráběly z méně kvalitnější ocele a podkovy z lehce kujného železa. Všechny tyto předměty byly měkké a křehčí, než si dokážeme představit. Silné Alžbětě tak ohnutí pravděpodobně nedělalo problém.
Čtvrtá manželka Karla IV. Eliška (Alžběta) Pomořanská
Dá se také předpokládat, že při svých představeních používala speciálně pro ni vyrobené předměty, jež byly věrohodnou replikou. S rytíři, kterým se podkovu nepodařilo zlomit, mohla být domluvena. Že své umění ukazovala pro pobavení hostů svědčí úryvek z pera Beneše Krabice. „Ačkoli měla převelikou sílu, moc se svým uměním nechlubila, pouze, jen když císař poručil."
Zdroj:
www.portal.zcu.cz, www.cs.wikipedia.org, www.bulvarnihistorie.cz
