Na počátku 20. století se řemeslo kata už netěšilo takové oblibě jako před dvěma stoletími. Veřejné popravy byly zakázány a smrt sekyrou ustoupila moderním způsobům - třeba kulce do hlavy. Přesto se Němci starého řemesla nevzdali. Když je kontaktoval mladík Ernst Reindl, dali sekyře ještě jednu šanci.

Nejmladší kat


Ernst pocházel z dlouhé linie katů. Řemeslo jako takové se vždy dědilo z otce na syna, a tak katem byl Ernstův otec i jeho děd Friedrich, který popravoval až do roku 1901. Vnuk se synem mu dělali asistenty, dokud s prací kvůli vysokému věku neskončil.


Protože byl v kontaktu se smrtí prakticky od dětství, přirostlo mu popravování odsouzených k srdci a chtěl řemeslo provozovat dál. V roce 1933 viděl šanci na úspěch a poslal žádost Ministerstvu spravedlnosti. Popsal svou rodovou linii, pochlubil se, kolika popravám asistoval a ujistil budoucího zaměstnavatele, že je ještě práci schopný - bylo mu teprve 34 let.


Po několika měsících se mu dostalo kladné odpovědi a odcestoval do Magdeburgu asistovat poslednímu z katů, Carlu Gröplerovi. Dlouhé čtyři roky přiváděl vězně na popraviště, brousil sekery uklízel kaluže krve. Nebavilo ho, chtěl být tím, kdo vyřkne, zda má odsouzený nějaká poslední slova, tím, kdo stíná hlavy a nařizuje ostatním, aby odklidili tělo. A tak Ministerstvu napsal ještě jednou.

Skončil jako jeho oběti


Gröpler byl donucen k předčasnému důchodu. Ernst ho v plné parádě nahradil a stal se posledním katem rozmachujícím se sekyrou. Zakázky začátkem druhé světové války postupně narůstaly a s nimi i platové ohodnocení. Zatímco dlouholetý pruský kat Gröpler měl měsíční výplatu 136 marek a za každou sťatou hlavu si odnesl dalších 60, Reindl začínal na 30, bez stálého měsíčního příjmu - plat se tedy odvíjel podle toho, kolik mu bylo přiděleno odsouzených. Nakonec se svému předchůdci vyrovnal.


Informací o celkovém počtu obětí je málo, část archivů totiž po válce záhadně zmizelo. Přesto se dochovalo několik málo spisů o Reindlových popravách - od 16. dubna do 28. července 1943 popravil 66 odsouzených, mezi nimiž byli různí odbojáři a vlastizrádci. Během celého roku 1943 popravil kolem 250 osob. Informace o nadcházejících dvou letech už ale nejsou, je však pravděpodobné, že se svého nejlepšího kata Hitler nezbavil.

Údajní svědci tvrdí, že kat se sekyrou popravoval ve věznici Plötzensee, a protože byl Reindl poslední kat v Německu, je zřejmé, že exekvoval právě on. Poté známe už jen poslední dny Reindla a jeho asistenta. Oba byli v červnu 1945 zatčeni, přepraveni do Brestu a popraveni moderním nástupcem sekyry, zbraní.