V tu chvíli se otevřely dveře a do sálu vstoupila asi šestiletá holčička. Měla dva culíky a stydlivě klopila oči k podlaze. Účastníci plesu se začali nahlas smát. „Pojď jsem, Příšerko, nemáš se čeho bát.” Král Karel II. k ní natáhl ruku. „Dámy a pánové. Představuji vám Eugenii Martínez Vallejo z vesnice Merindad de Montija.”
Lidé na ni nedokázali přestat zírat. Šlechtičny si něco šeptaly, donové komicky nafukovali tváře. Panovník se spokojeně usmíval. Přesně tuto reakci očekával. Věděl, že nikdo v životě ještě neviděl tak tlusté dítě.
Eugenia Martínez Vallejo
Psal se rok 1674. Antonia de la Bodega a José Martínez Vallejo se vydali na nedělní mši. Během ní se ale stalo něco nečekaného. Antonie začala pociťovat kontrakce. Porod proběhl bez komplikací přímo před oltářem. „Děvčátko bude žít mimořádný život,” usmíval se kněz. Měl pravdu.
Eugenie měla stále hlad. Legendy vypravují, že když měla jeden rok, vážila 25 kilogramů. Ve věku šesti let její váha dosáhla neuvěřitelných 70 kilogramů. Dívka vypadala jako kulička. Zvěsti o její tělesné konstrukci se dostaly až do Madridu, na dvůr španělského regenta Karla II.
Vládce, který se sám narodil postižený a měl nepřirozeně velkou hlavu, rachitické tělo a znetvořenou tvář, již dominoval pro Habsburky typický, převislý ret, miloval lidi invalidní nebo s různými fyzickými deformacemi. Pravidelně je zval na své slavnosti, kde plnili funkci šašků. Jakmile se dozvěděl, že v jeho říši žije holčička s tak atypickou postavou, ihned nařídil, aby ji k němu přivedli.
Slavná modelka
Karel II. si Eugenii pečlivě prohlížel. Byla neuvěřitelně tlustá. Měla však nádhernou symetrickou tvář, roztomilý nos a smutné mandlové oči. „Zavolejte Juana Carreña de Mirandu,” nařídil. Dvorní malíř byl v komnatě panovníka během pár minut. „Jejda,” ujelo mu, když dívku spatřil. „Musíš ji namalovat. Chci dva portréty. Na jednom bude oblečená a na druhém nahá,” král zatleskal rukama.
Umělec příkaz splnil. Na jednom z pláten má holčička přepychové šaty z červenobílého brokátu se stříbrnými knoflíky. V dlaních svírá jablko a kus chleba. Na druhém je zakrytá pouze listem hroznového vína.
„V případě Eugenie jde malíř tak daleko, že díla pojmenoval jako Oblečené monstrum a Svlečené monstrum. Je zbavena své lidskosti jako mytologické stvoření,” říká kurátorka umění Claire Rochet. „Představují temnou realitu, která v 17. století na španělském dvoře vládla. Na portrétech se tváří tak nešťastně až to trhá srdce.”
Dnešní odborníci předpokládají, že dítě trpělo Prader-Willi syndromem, vzácným genetickým onemocněním, jež se projevuje také neustálým hladem a s ním spojenou extrémní obezitou. Ta se jí stala osudnou. Španělka zemřela v roce 1699, přibližně ve věku 25 let.
Zdroje: www.girlmuseum.org, www.museodelprado.es, www.en.wikipedia.org, www.atlasobscura.com
