Holčičku pojmenovali Eugenie neboli „dobře narozená”. Byla krásná jako obrázek. Měla baculaté tváře a stále se usmívala. „Bude mít mimořádný život. Náš Pán nad ní bude bdít,” sliboval farář při jejím křtu. Měl pravdu. Ale jen částečně.
Děvčátko rostlo jako z vody. Mělo neuvěřitelnou chuť k jídlu. Všichni to, v době bez očkování a antibiotik, považovali za dobré znamení.
Problémem ale bylo, že její nenasytnost se v průběhu let neměnila. Když slavila šesté narozeniny, vážila sedmdesát pět kilo. Její rodiče byli zoufalí. I přestože vyhledali lékařskou pomoc a Eugenie držela přísnou dietu, nadváhu se vyřešit nepodařilo.
Z té, která se narodila pod „šťastnou hvězdou”, se stala „příšerka”. Sousedé se jí posmívali, vrstevníci se s ní nechtěli kamarádit. Dívka tak většinu času trávila doma. I přesto se zvěsti o jejím podivném vzhledu dostaly až do Madridu, na dvůr španělského regenta Karla II.
Šašek pro aristokracii
„Bůh nás informoval o tomto zázraku přírody, a protože katolické Veličenstvo bylo zvědavé, byl pozván do královského paláce pro obdiv celé společnosti,” napsal v roce 1680 kronikář Juan Cabezas.
Eugenia Martinez Vallejo
Eugenia Martinez Vallejo se tak stala součástí tzv. lidí rozkoše, skupiny jedinců, jež tvořili šílenci, šašci, trpaslíci a postižení. Nebyli placeni jako zaměstnanci, ale byli živeni samotnou vrchností, která je zvala na společenské akce pro zábavu.
Stejná pracovní náplň čekala i nebohou holčičku. Kdekoliv se objevila, vzbudila rozruch. Nikdo v životě tak tlusté dítě neviděl. Dámy se s ní nechávaly portrétovat, aby upozornily na svou křehkost. Donové si s ní porovnávali proporce těla.
„Má porcelánovou pleť a krásnou tvář. Její hlava je však dvakrát tak větší než mužská. Její břicho je stejně obrovské jako břicho nejstarší ženy na světě, jež se chystá rodit. Nohy jsou o něco menší než jezdcovy. Proto se pohybuje a chodí obtížně,“ popsal ji Cabezas.
Portréty Eugenie
O tom, že Eugenie vrchnost fascinovala, svědčí dva její portréty, které zhotovil dvorní malíř Juan Carreña de Miranda. Na jednom z nich je oblečená do přepychových šatů z červenobílého brokátu se stříbrnými knoflíky. V dlaních svírá jablko a kus chleba. Na druhém je zakrytá pouze listem hroznového vína.
„Malíř šel tak daleko, že svá díla pojmenoval jako Oblečené monstrum a Svlečené monstrum. Holčičku tím zbavil lidskosti a udělal z ní mytologické stvoření,” říká kurátorka umění Claire Rochet.
Podle ní jsou obrazy důkazem zvrácenosti španělského dvora 17. století, včetně Karla II., který byl sám tělesně postižený a mentálně retardovaný. „Dítě se na nich tváří tak nešťastně, že to trhá srdce,” dodává expertka.
Dnešní odborníci předpokládají, že Eugenie trpěla Prader-Willi syndromem, vzácným genetickým onemocněním, projevující se neustálým hladem, nutkavým přejídáním, a tedy obezitou. Ta se dívce stala osudnou. Zemřela ve svých pětadvaceti letech.
Zdroje: www.es.wikipedia.org, www.girlmuseum.org, www.atlasobscura.com
Sledujte nás v Google Zprávách