Eva byla jediná dcera manželů Löwidtových, vyrostla ve Volyni a krátce před válkou se s rodiči přestěhovala do pražských Strašnic. Rasistické protektorátní zákony jí znepříjemňovaly život na každém kroku, to nejhorší ale teprve mělo přijít. V roce 1941 odvezl transport Evu i její rodiče do terezínského ghetta.

Podmínky v Terezíně byly, jak známo, mnohem snesitelnější než v koncentračních a vyhlazovacích táborech; místní ghetto sloužilo nacistům jako jakási vizitka, kterou ukazovali Červenému kříži. Ačkoli se tu také umíralo na nemoci, muži byli odděleni od svých manželek a dětí a panoval zde hlad, šance na přežití tu byla větší. Před příjezdem kontroly z Červeného kříže nacisté ghetto nazdobili, rozdali dětem míče, aby působily jako šťastně si hrající děti, nastudovalo se i dětské divadelní představení. Červený kříž se nikdy neměl dozvědět, že nemocní a slabí lidé byli před jeho příjezdem transportováni do vyhlazovacího tábora, aby nekazili obraz dokonalého života v ghettu.

Bohužel, pro většinu dětí i dospělých byl Terezín jen dočasnou zastávkou před transportem na východ. V září roku 1944 byla odvezena i rodina Löwidtových. Tatínka už Eva nikdy neviděla, zahynul v táboře Kaufering poblíž Dachau.

Eva a její maminka byly odvezeny do tábora Schlesiersee ve Slezsku, kde byly nuceny kopat protitankové zákopy. Sovětská armáda v té době už vítězně postupovala západním směrem a dozorci dostali strach. Koncem ledna 1945 vyhnali přes tisíc žen na pochod do Čech. Mráz, sníh, nedostatek jídla a vyčerpání zanechávaly na okraji cesty spousty mrtvých těl. Kdo už nemohl dál, byl zastřelen.

Skupina se krátce zastavila v táboře Svatava. Právě tady už Evině mamince definitivně vypověděly síly a před očima své dcery zemřela. Eva musela dál sama. Vydržela to až ke Slavkovskému lesu. Jednu noc skupina přespávala v jakési stodole a Eva se zavrtala do slámy tak hluboko, že ji ráno nikdo neviděl. Když se probudila, pochod už byl pryč.

Polomrtvou ji našla česká rodina, která se o ni postarala a do osvobození ji u sebe skrývala.

Po válce se Eva vrátila do Prahy a provdala se za židovského mladíka Petra Erbena. Protože ale nastupující komunismus opět hrozil antisemitismem, raději spolu prchli do Izraele. Eva Erbenová letos oslavila už 89. narozeniny a raduje se z jedenácti pravnoučat. O svém životě napsala několik knih.