Narodila se v Ostravě dne 8. února 1952 a už jako malá holčička překypovala talentem ve zpěvu a tanci. Maminka ji v tomto směru podporovala, a tak nic nebránilo cestě ve studiích konzervatoře. Tu navštěvovala nejdříve Janáčkovu v Ostravě, poté se přesunula i na pražskou DAMU.

Profesionální kariéru po dokončení studií odstartovala v Hradci Králové, kde působila v Divadle vítězného února a stala se i členkou pražského Činoherního klubu. 

Ačkoliv se její život mohl zdát jako na obláčku, nebylo tomu tak. Maminka ji ve všem podporovala, nicméně tatínek tu pro ni nebyl. Ne, že by ji nechtěl podporovat, ale v podstatě k tomu ani neměl příležitost. Protože se znelíbil tehdejšímu režimu, zavřeli ho na vojně a s dcerkou se nemohl vídat. Pro budoucí herečku to ovšem byla velká ztráta. 

Absence otce doma ji prý poznamenala na celý život, jak jednou sama prohlásila. Lidé poté zpětně dokonce začali uvažovat nad tím, jestli nepřítomnost mužského elementu v dětství neovlivnilo celkové hereččino chování a její vztahy s muži, které nebyly zrovna ideální.

Byly to vztahy plné vzrušení a napětí, impulzivní ale až natolik, že nikdy nevydržely dlouho. První muž jejího života byl divadelní režisér Evžen Sokolovský. Podle okolí byl jejich vztah obecně velmi napjatý, Sokolovský na ni měl být i hrubý. Přes zamilované oči ale dívka výstražné signály neviděla.  

Byla krásná, ale na muže štěstí neměla

„Smůlu“ měla v tom, že byla nesmírně krásná, čehož si samozřejmě mužské pokolení nemohlo nevšimnout. Její velké zelené a pronikavé oči musely okouzlit skutečně každého. Podlehli jim Ilja Racek, Ivan Luťanský, a dokonce i tehdejší Don Juan, Miloš Kopecký. Herečka nacházela zalíbení především u starších mužů, u kterých hledala jistoty a bezpečí. Možná právě zde se promítá ona absence otce v dětství. 

Plamínek naděje pro ni i pro její okolí na chvilku zahořel, když se ve svých dvaatřiceti letech provdala za muzikanta Petra Nováka. Ale nadšení netrvalo dlouho, stejně jako u jejích předchozích vztahů se partneři hádali a neustále rozcházeli a zase dávali dohromady. Co více, Novák ji stáhl s sebou do alkoholové závislosti. Ta se zpěvákovi stala i soudnou, když v roce 1997 předčasně zemřel. 

Čerstvá vdova se s tím dlouho nemohla srovnat a nejjednodušším řešením pro ni bylo samozřejmě pít dál. Začala propadat depresím a do toho sama sobě vsugerovala, že trpí rakovinou. I přes ujišťování lékařů a absolvování různých vyšetření a dosažení výsledků, že je zdravá, tomu nevěřila. Nebo spíše nechtěla věřit. A to byla její cesta do záhuby. 

Lidé ji zneužívali, tahali z ní peníze

Odešla z divadla a začala vymetat hospody. Tam narážela na různé pochybné existence, které z ní jen chtěly vytáhnout peníze. Ona, ve své agonii, jim vždy sedla na lep, a tak se začala i topit v dluzích.

Když náhodou zas k nějakým penězům přišla, popůjčovala je a takto se to neustále točilo dokola. Existuje i domněnka, že ji tak využil i její poslední milenec, jehož jméno ovšem není známo. Po její smrti se totiž záhadně vytratil jako pára nad hrncem, stejně, jako peníze a směnky z jejího bytu, kde žila. 

Eva Jakoubková zemřela sama, opuštěná ve svém pražském bytě 16. června 2005 v pouhých třiapadesáti letech. Příčinou smrti bylo oficiálně stanoveno vyčerpání organismu z důvodu nadužívání alkoholu. Její nejbližší okolí ale také polemizovalo nad mnohem horší variantou – a tou je vražda.  

Z tohoto ohavného činu podezřívali hlavně právě jejího pochybného milence, který se tak záhadně vytratil ihned po její smrti. Jak tomu bylo doopravdy se už dnes ale nedozvíme. Jediné, co je jisté, že svět přišel o herečku, jejíž talent nemohl být dostatečně prokázán a kdo ví, kolik krásných rolí by ještě ztvárnila.

Zdroje: medium.seznam.cz, blesk.cz