Eva a Miriam se narodily 31. ledna 1934. Měly ještě dvě starší sestry Edit a Aliz. Rok po vypuknutí druhé světové války obsadili nacisté jejich vesnici. V roce 1944 byli Mozesovi posláni do židovského ghetta v Cehei. Situace v ghettu byla pro početnou rodinu trýznivá, nedokázali najít žádné volné ubytování, a museli si postavit stany z prostěradel. O několik týdnů později putovali do Osvětimi.

Během selekce si pro dvojčata přišel Josef Mengele a odvedl je na druhou stranu než tam, kam směřoval zbytek rodiny. Už se s nimi nikdy nesetkaly. Eva a Miriam patřily k zhruba 1 500 párům dvojčat, vybraných k nejrůznějším experimentům. Samy byly mimo zkoumání genetické výbavy, která by odhalila tajemství zrodu dvojčat, podrobovány vpichováním neznámých látek do těla.

Jedna z nich zapříčinila, že se Miriam přestaly vyvíjet ledviny, což vedlo k doživotním následkům. Jinou injekci dostala Eva, po níž těžce onemocněla, a Mengele jí odhadoval dva týdny života. S takovým osudem se Eva nechtěla smířit, znamenalo by to totiž, že by Miriam zůstala sama, a co je pro Mengeleho dvojče bez dvojčete? Postradatelný pokusný králík.

Život po Osvětimi

Obě dívky přežily všechny doktorovy experimenty. Po desíti měsících od příjezdu Osvětim osvobodila Rudá armáda. Děvčata se řadila k 180 přeživším dětem z laboratoří Anděla smrti.

Sestry se po konci války přestěhovaly ke své tetě Ireně a v roce 1950 odjely do Izraele a přidaly se k armádě. Z Evy se stala zdravotní sestra s hodností seržanta majora. V roce 1960 se vdala za přeživšího koncentračního tábora Michaela Kora a přestěhovali se do Spojených států, zatímco sestra zůstala v Izraeli.

Odpuštění

Na své trýznitele Eva nikdy nezapomněla, ale rozhodla se jim odpustit. V roce 1993, těsně po smrti své sestry Miriam, navštívila osvětimského doktora Hanse Müncha. Ten se na experimentech na dvojčatech nepodílel a byl zřejmě jediným doktorem z tábora, jehož závazek vůči Hippokratově přísaze byl větší než k SS. Aniž by to plánovala, zeptala se ho Eva: ,,Prošel jste někdy kolem plynové komory? Byl jste někdy uvnitř? Věděl jste, jak fungují?“ Načež Münch přikývl a přiznal, že je to noční můra, se kterou bude žít až do konce svého života.

Poté mu napsala dopis. ,,Trvalo mi ho napsat čtyři měsíce. Musela mi s ním pomoct moje profesorka angličtiny,“ vzpomínala. ,,Právě jsi odpustila Münchovi, řekla mi. Ale tvůj problém není Münch...Tvůj problém je doktore Mengele.“ Eva věděla, že musí odpustit i jemu.

,,V anglickém slovníku jsem si našla dvacet sprostých slov. Všechny jsem je sepsala na papír a nahlas je přečetla imaginárnímu Mengelemu. Pak jsem řekla: Navzdory všemu tomu ti odpouštím. Je to skvělý pocit, když i takové malé pokusné morče jako já může mít sílu nad osvětimským Andělem smrti.“

V roce 2015 učinila poslední akt odpuštění, a to vůči bývalému nacistickému dozorci Oskaru Groningovi, v té době souzený za válečné zločiny. Eva ho navštívila, podala si s ním ruku, objala ho a poděkovala mu, že uznává svou vinu.

Eva Mozesová Korová zemřela v roce 2019 ve věku 85 let.