Eva se narodila 21. ledna roku 1934 v Praze do rodiny dobře prosperujícího živnostníka vyrábějícího doplňky pro nejlepší módní salóny. Její dědeček byl poddůstojník britské armády a pracoval na velvyslanectví.

Když jako malá projevila hudební talent, nebyl problém zařídit jí hodiny klavíru. Postupem času ale více tíhla ke zpívání. Idylické dětství však narušil rozvod rodičů, po němž dívka zůstala v přísné domácnosti s otcem. Bylo jí čtrnáct.

Eva toto nové soužití později popsala jako „nedomov“. Útočiště tak hledala jinde. Nejdřív v trampských osadách za Prahou, poté se zaměřila na vystupování v kavárnách. Přestala navštěvovat gymnázium i učiliště pro švadleny, kam kvůli zhoršenému prospěchu přestoupila. Zároveň objevila alkohol.

A aby toho nebylo málo, v 17 letech se Olmerové dostalo kruté politické školy. Příslušníci StB ji na tři dny zavřeli do cely, kde ji vystavili nejen výhrůžkám, ale také ponížení. „Stála jsem nahá v chladné místnosti. Za tu dobu, co jsem tam byla, jsem zestárla o mnoho let,” popsala později. Agenti ji chtěli zlomil, aby donášela na své příbuzné. To se jim však nepodařilo. 

Osudová zpěvačka

O deset let později, kdy Eva stále vystupovala jako anonymní barová zpěvačka, se na ni usmálo štěstí. V klubu Meteor si jí všiml režisér a skladatel tehdy významného divadla Semafor Karel Mareš. Bylo to v době, kdy Eva Pilarová odcházela na mateřskou dovolenou a soubor za ni hledal náhradu. 

Jen o pár týdnů později se charismatická brunetka ocitla mezi hvězdami a zdálo se, že život od výplaty k výplatě se obrátí o 180 stupňů. Diváci z ní byli nadšení a dvojice Suchý se Šlitrem začali chystat nové představení pěvecky uzpůsobené přímo pro ni. Novou hru s názvem Šest žen ale nikdo neviděl. Evu totiž dohnala minulost.

Zdroj: Youtube

Když se v roce 1958 vracela domů z vystoupení, všiml si jí kolemjdoucí policista. Podle jedné z verzí byla opilá, podle druhé se jí zlomil podpatek, takže kulhala, a podle třetí ji měl obtěžovat neznámý chlapík se staženými kalhotami. Muž zákona ji prý zastavil a chtěl odvést na služebnu. Ona se však bránila tak urputně, že mu dala facku. Dostala 14 měsíců nepodmíněně.

To se stalo záminkou k zákazu vystupovat v divadle. Eva se tak vrátila k barovému zpívání, jež úředníkům tolik nevadilo. Zhrzenou příležitost ale nesla velice těžce a svůj žal utápěla v alkoholu. Započala tak život, jenž Olmerové životopisec Jaroslav Kříženecký označil jako „na hraně“.

Příležitosti a pád

Ten byl definován úžasnými úspěchy a hlubokými pády. Zatímco kariérně se jí začalo dařit a její hlas zněl z televize i rozhlasu, osobní život byl tragédií. Její druhý manžel, s nímž plánovala dítě, ji okradl a emigroval. Jen pár týdnů později nezvládla řízení a najela do ostrůvku plného lidí. Nikomu se nic nestalo, i přesto ale putovala na půl roku do vězení a kádrovou skvrnu již nesmyla.

Když tedy v roce 1969 přijela do Prahy Ella Fitzgeraldová, která Evě nabídla, aby s ní pokračovala v koncertním turné, úředníci z Pragokoncertu to zatrhli. Aby zapomněla, pila. Alkohol navíc kombinovala s prášky. Byla tak závislá, že bez drog nedokázala dokončit vystoupení.

Začala jí tak přecházet pověst problémové a nezodpovědné osoby. Nikdo ji nechtěl nabídnout angažmá. Během nahrávání písniček byla na muzikanty sprostá a odmítala jakoukoli kritiku. Všem bylo jasné, že se upíjí k smrti. 

Zdroj: Youtube

Alkohol ji dostal 10. srpna roku 1993. Zemřela na cirhózu jater. Poslední měsíce života žila mezi nemocnicí a bytem, na jehož zvonku byl nápis „zasloužilá invalidní důchodkyně“. „Světovou zpěvačkou se nestala vinou dvou režimů: toho svého, a především komunistického. Zotročovaly ji více, než americké jazzové hvězdy rasismus,” napsal o Evě Olmerové  hudební publicista Jiří Černý.

Zdroje: www.vlasta.cz, www.vltava.rozhlas.cz, www.cs.wikipedia.org, www.securitymagazin.cz