Celosvětová rozšířenost mýtického zvířete má za následek značnou variabilitu jeho vzhledu a vlastností. Může mít více hlav, několik končetin, může ničit nebo naopak ochraňovat. Není zcela jisté, kdy se poprvé objevil, historikové však předpokládají, že jeho počátek se dá datovat do roku 500 před naším letopočtem, kdy se někteří filozofové začali zajímat o fosilie.
Jedním z nich byl také řecký historik Hérodotos, jež v poušti našel „páteře a žebra okřídlených velkých hadů, které asi zabili ibisové". Vzhledem k tomu, že od počátku byli draci vnímání jako divoké bytosti vycházející ze Země, dnešní evropská saň obývá většinou jeskyně, v nichž žárlivě stráží své bohatství.
Čínský drak
Oproti tomu čínský drak přináší požehnání, hojnost a štěstí. Jeho původ vidí vědci také ve zkamenělinách, s nimiž se staří přírodovědci setkávali. Jeho tělo je podobné řekám, jež meandrují přírodou. Jelikož byla voda ve vnitrozemí staré Číny vzácná, draci měli za úkol ji chránit. Čínská mytologie je tedy považuje za inteligentní a shovívavá stvoření.
Existovali draci?
V západní kultuře vychází podoba draka především z hada. S místem a časem se však mění. Může mít až sedm hlav a jedovatý dech. Od 14. století ho pak umělci vyobrazují s párem blanitých netopýřích křídel. Během novověku se představa ustálila. Má nakonec šupinatou kůži, jednu hlavu, rohy, dva páry nohou, křídla, ocas, výrazné nozdry a chrlí oheň.
Všechny tyto atributy ukazují na fakt, že drak je superzvířetem, jež získalo své vlastnosti od jiných známých tvorů. Křídla a schopnost létat mohl zdědit od pterosaura, jednoho z největších nebeských dinosaurů, jež měl až dvanáctimetrové rozpětí křídel a mohl vyvinout rychlost až 130 km/h. Pteosaurus měl však lehký zobák a využíval systém vzduchových vaků ukrytých v kostech a membránách v křídlech. Proto vypadal spíše jako chlupatý čáp bez ocasu než drak.
Saně se v pohádkách a legendách proslavily svou opancéřovanou kůží, kterou nepronikne žádná střela. Ta však není ani v reálné přírodě výjimkou. Například aligátoři jsou chráněni kostěnými destičkami, jež dokáží odrazit i kulky z mušket. Nosorožci se zase pyšní až pěticentimetrovou vrstvou kůže, kterou mají problém prostřelit i moderní zbraně.
Chrlení ohně
Asi největší rozdíl mezi drakem a tvory žijícími na planetě Zemi spočívá v jeho schopnosti chrlit oheň jako z plamenometu. Žádné dosud známé zvíře toto nedokáže. Existuje však brouk s poetickým názvem prskavec. Ten ve speciálních komorách ve svém břichu mísí peroxid vodíku a hydrochinon. Chemická reakce kapalinu zahřeje na téměř sto stupňů Celsia. Brouk ji pak střílí po svém nepříteli ve frekvenci 500 pulsů za sekundu.
Draci, takoví, jak je představuje umění, asi nikdy po zemském povrchu nechodili. Z evolučního hlediska však nejsou nesmyslem. „Je dokázáno, že dinosauři měli duté kosti plné prázdných vzduchových bublin, které byly spojeny s plícemi. Proto se i přes svou značnou velikost nepřehřívali. Nové výzkumy ukazují, že je tento princip rozšířen i u krokodýlů. Vzduchové vaky tak mohly na letu fungovat jako měchýře, jež umožňují rybám ovládat vztlak ve vodě. Draci se tak mohli vznášet jako balóny a vše regulovat horkým plynem," říká paleontolog a fanoušek Tolkiena Henry Gee.
Zdroj:
www.sciencemadefun.net, www.discovermagazine.com, www.theportalist.com
