Jednorožci existovali, dokázali vědci. S koněm ale neměli moc společného

Jednorožec sibiřský ve stepi

Jednorožec sibiřský ve stepi

Foto: By DiBgd / CREATIVE COMMONS / CC BY-SA 3.0 / https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/

V minulosti byli jednorožci považováni za zcela reálná zvířata. V jejich existenci věřili i takoví učenci, jakými byli Leonardo da Vinci nebo Jan Amos Komenský. Ani dnes není jednoduché dětem vysvětlit, že jde o bytosti ryze pohádkové a magickou krajinu plnou ušlechtilých tvorů s dlouhým, šroubovitým rohem na čele budou na světě těžko hledat. Odkud se ale pověst o jednorožcích vzala? Vědci mají překvapivou odpověď.

V době ledové se po severní polokouli pohybovaly rozličné druhy roztodivných zvířat, jimž se stala osudná změna klimatu, a tak se o nich dozvídáme jen díky nálezům v tajících ledovcích. Zdaleka nešlo jen o mamuty. Například v severní Americe se zabydlel obrovský bobr, dosahující délky dvou metrů. A na Sibiři dokonce pobíhal i jednorožec.

Zvláštního tvora popsal v roce 2018 britský paleontolog Adrian Lister ve spolupráci s ruskými kolegy. Zvíře dorůstalo délky pěti metrů, v kohoutku měřilo zhruba 2,5 m a jeho hmotnost dosahovala několika tun. Na mýtického koně to jsou úctyhodné hodnoty! Sibiřský jednorožec se však koni nijak nepodobal. Spíše šlo o jakéhosi osrstěného nosorožce, jehož zjevu dominoval jediný, téměř dvoumetrový roh.

Rekonstrukci jeho podoby i nalezené fosílie uvidíte ve videu:

Zdroj: Youtube

Monstrózní vegetarián

Tvor s latinským názvem Elasmotherium sibiricum se podle odborníků vyvinul před 2,6 miliony lety a jeho domovem bylo území od východní Evropy až po střední Asii. Vyhovovaly mu stepní oblasti v okolí řek, kde mohl spásat trávu, rákosy a drobné keře. Osudnou se mu zřejmě stalo prudké ochlazení před 39 tisíci lety, kdy se ze stepí stala pustá tundra a jednorožci marně hledali potravu.

Nefritový pohřební oblek Liu Suie, prince Liangu ze Západní Hané, vyrobený z 2 008 kusů nefritu.

2000 let stará záhadná mumie princezny byla zabalena v obrovském pokladu

Obří býložravec se svého času zřejmě setkával i s lidskými sběrači a lovci. V mýtech a pohádkách původních sibiřských kmenů se totiž udržel motiv velikého jednorohého býka s tmavou srstí, jehož předlohou mohl být právě Elasmotherium. Do středověké Evropy se ale pověsti o jednorožcích dostaly prostřednictvím odkazů antického světa. Řekové je převzali od Peršanů a Indů, kteří uctívali vlastního "jednorožce" - nosorožce indického.

Domenichino: Panna s jednorožcem, 1604–1605, freska v paláci Farnese, ŘímDomenichino: Panna s jednorožcem, 1604–1605, freska v paláci Farnese, ŘímZdroj: Autor: Domenichino / CREATIVE COMMONS / Volné dílo, https://creativecommons.org/publicdomain/

Středověká magie

Ve středověké Evropě se nosorožci ovšem nevyskytovali a prvního nejspíš spatřil až Marco Polo při své cestě na Jávu. Evropané proto popustili uzdu své fantazii a vytvořili představu ušlechtilého bílého koně s dlouhým bílým rohem a magickými vlastnostmi. Zatímco v antice byly jednorožcům připisovány v podstatě jen uzdravovací schopnosti, křesťanský středověk je vnímal rovnou i jako symbol čistoty a panenství.

Pozoruhodná byla víra, že pohár vyrobený z rohu jednorožce je schopen odhalit jed. Otrávený nápoj v něm prý začal šumět, a někdy pohár dokonce zcela roztrhl. Vědci kupodivu prokázali, že se tato pověra mohla zakládat na pravdě. Keratinový roh totiž s některými jedy opravdu chemicky reaguje a jejich působením může i puknout. Musí však jít o jedy anorganické, jako je například arzenik. U ostatních by vám keratin příliš nepomohl.


Zdroje: https://cosmosmagazine.com/, https://cs.wikipedia.org/, https://www.nhm.ac.uk/