Standardní model vesmíru pracuje už od dob Alberta Einsteina s tím, že čas je jedním z rozměrů našeho vesmíru, podobný prostorovým rozměrům. Čas a prostor tedy definují náš život. Fyzik Barbour s tím ale nesouhlasí a tvrdí, že čas vůbec není. I když jej jako jednotku bereme, ve skutečnosti existuje jen v naší hlavě. To, že budeme něco dělat v budoucnu, i to, že jsme něco dělali minulý týden. To je v naší paměti.
Na to, co je podle Barboura čas, se podívejte na videu:
Koexistence všech „nyní“
Podle Barboura je vše jen iluze, kterou nám daly vědecké poznatky. Už Isaac Newton tvrdil, že čas je jako plynoucí řeka, ale pro Barboura čas není součástí čtyřrozměrného časoprostoru, v němž se všechno kolem nás mění. Podle něj jsou všechny jednotlivé momenty v čase jeden celek, a lze pro něj použít pojem „nyní“. Nyní je souhrnem všeho ve vesmíru, kde k sobě všechny věci zaujímají nějaké postavení a mnoho různých věcí koexistuje současně, nyní.
Názorné vysvětlení
Barbourova nyní se dají představit jako vytržené stránky z povídky, které se odděleně válí po podlaze a nejsou nijak vzájemně spojeny. Dokud se nějak neposkládají do nějaké nové souvislosti, která napíše příběh.
I když příběh stvoříme, každá stránka je stejně komplexní a nezávislá. Jak Barbour uvádí “Kočka, která vyskočí, není tou stejnou kočkou, která dopadne na zem.“ I proto lze říci, že každé možné místo atomu ve vesmíru existují současně. A navíc v bezčasí, ale v jakési krajině, kde platí dokonalé matematické zákony. Barbour tuto krajinu nazývá Platonií. Výhodou této zvláštní krajiny je pak to, že se nemusí nikdo zabývat ani Velkým třeskem, ani ničím, co definuje náš čas, protože vše existuje současně.
Pak v Platonii jsou ještě záznamy, jež fungují díky naší paměti. Ale i tyto vzpomínky, či záznamy v paměti, fungují Nyní. A jednotlivá nyní jsou pak v krajině Platonie vzájemně propojena, což budí zdání času. Času, který je ale neměřitelný, protože minulost, budoucnost i konec jsou v Platonii zbytečné.
Jaká je nová teorie času podle Juliana Barboura, se podívejte zde:
Závěrem – každý má svou cestu
Barbourova teorie je jen dalším důkazem toho, jak může moderní věda nahlížet na věci zcela novým způsobem. My se jen můžeme zamyslet nad tím, zdali je čas skutečně jen výsledkem naší představivosti? I když fyzikové jsou naprosto přesvědčeni, že čas existuje a je měřitelný a pozorovatelný, i sami fyzikové se rozcházejí v tom, co je příčinou jeho existence.
Podle fyziků je čas rozpoznatelný našim vědomím, plyne však jen jedním směrem. Proti fyzikům pak ale stojí názory pseudovědců anebo mystiků. Každý si můžeme zvolit vlastní cestu.
Zdroje:
www.national-geographic.cz, www.thoughtco.com, en.wikipedia.org/wiki/Julian_Barbour
