Expedice Denmark odstartovala roku 1906 pod vedením zkušeného výzkumníka Ludviga Myliuse-Erichsena a měla za úkol prozkoumat zbývající neznámá místa Grónska, která dosud nebyla zanesena do mapy. Vědci měli překonat ledovou bariéru na grónském východě a zakotvit s lodí co nejdále na severu, kde plánovali zřídit základnu s meteorologickou stanicí. Odtud pak chtěli pokračovat se psím spřežením po pobřežním ledu a zmapovat místní fjordy.

Mylius-Erichsen předpokládal, že se tento úkol dá zvládnout během roku a v dalším roce se výprava bude moci přesunout k jihu, aby detailně prozkoumala fjord císaře Františka Josefa.

Co se týče vědeckých cílů, expedice skončila velmi úspěšně. Bohužel ji však temně poznamenala smrt tří členů vedoucího týmu.

Tragická změna plánu

Bylo to na konci května 1907, kdy se skupina ve složení Mylius-Erichsen, Peter Høeg Hagen a Jørgen Brønlund setkala s kolegy vedenými polárníkem Laugem Kochem. Obě "party" právě dokončily obchůzku po vytyčených fjordech a rozhodly se vrátit zpět k lodi. Jenže Myliu-Erichsenovi se to rozleželo v hlavě. Na západě zůstala ještě jedna panenská oblast, kterou prošlapat nestihli. Blížilo se léto a tající ledy by cestu odstřihly až do zimy. Vedoucí výpravy spěchal. A učinil osudové rozhodnutí.

Zatímco Koch a jeho muži se vydali na cestu k lodi, Mylius-Erichsen s Hagenem a Brønlundem opět vykročili do neznámých míst. Hned 12. června okolo nich začal roztávat led a voda jim zablokovala cestu zpátky. Museli dál. Jenže jim povážlivě ubývaly zásoby a rybolov na obživu nestačil. Do toho jim kamenitý terén roztrhal boty.

Zbyl jen deník

V říjnu se slunce přehouplo za obzor a nastala půlroční tma. Marnou cestu k základně polárníkům ztěžovaly omrzliny, hlad a vyčerpání. Kartograf Hagen zemřel jako první, po něm padl vysílením Mylius-Erichsen. Učitel Brønlund dokázal dojít až do malé jeskyně na poloostrově Lambert Land. Zachránil tak alespoň deník, díky kterému dnes o osudu výpravy máme poměrně přesné informace.

"Zahynul jsem na 79. fjordu poté, co jsem se pokusil vrátit domů přes ledový příkrov. V měsíci listopadu jsem sem došel za slábnoucího měsíčního svitu a nemohl jsem pokračovat kvůli zmrzlým nohám a tmě," zněl poslední Brønlundův zápis.

Polárník Koch tělo svého kolegy objevil až v březnu následujícího roku. V deníku si všiml černé skvrny, jejíž chemické složení bylo prozkoumáno teprve nedávno. Ukázalo se, že ji tvořil petrolej a různé druhy tuků. Brønlund se zřejmě pokoušel zapálit petrolejový vařič, ale neměl líh, a tak se ho snažil nahradit tukem ulovených zvířat.

Svůj konec tím přesto neodvrátil. Věděl, že umírá, a to pouhý měsíc před svými 30. narozeninami. Těla jeho druhů se nikdy nenašla.

Zdroje: https://www.sciencedaily.com/, https://en.wikipedia.org/