Jak se z Mohameda stal muslim? Co je korán, jak jej lze interpretovat? A proč se muslimové rozdělili na ší'ity a sunnity? To jsou jen některé ze základních otázek.

Kořeny sahají do Meccy

Nábožensko-společenské učení začal arabský prorok Mohamed hlásat v Mecce na Arabském poloostrově a už za dobu jeho života se z něj stalo dominantní učení v tehdejší Arábii. Slovo islám přitom v arabštině doslovně znamená absolutní podřízení islámskému bohu Alláhovi a jeho proroku Mohamedovi.

Mohamedovo učení bylo postupně doplněno a rozpracováno mnoha pozdějšími generacemi muslimů, jež do něj zapracovaly i části jiných náboženství a mýtů, které Mohamed sám neznal.

Pilíře víry a islámu

Islámské učení stojí na několika základních dogmatech, nazývaných pilíři víry. Patří sem například víra v uctívání jediného boha, Alláha, víra v proroky před Mohamedem, víra v existenci tóry a dalších knih seslaných Alláhem, víra v anděly nebo víra v posmrtný život i předurčený osud.

Většina muslimů kromě toho uznává i pět pilířů islámu, kam patří nejen přesvědčení, ale i činy, jako například denní modlitby, dodržování měsíce ramadánu nebo pouť k Mekce.

Někteří muslimští teologové ještě připojují k těmto pilířům islámu boj proti nepřátelům islámu, tzv. džihád.

Islám a ostatní náboženství

Mohamed se jako zakladatel islámu přihlásil jak k tradici židovských proroků i pokračování tradice Ježíše Krista. Zároveň však obvinil židy a křesťany ze zfalšování učení těchto proroků, a tak učinil židovství a křesťanství „neplatnými“. Podle Mohameda pouze ten, kdo přijme islám, bude Alláhem spasen. O spasení se však musí zasloužit příkladným životem.

Islámské právo Šarí’a

Šarí’a, neboli islámské právo, je praktická aplikace Mohamedova učení v každodenním životě jednotlivce i celé společnosti. Patří sem nejen zásady, jak se správně omývat před modlitbou, ale i to, jaké mají být tresty za nedodržení mnoha islámských zákazů a příkazů. Samotné téma islámského práva šarí’a je velice rozsáhlé.

Sunnité, ší’ité a korán

Hlavními větvemi náboženství jsou sunnitský a ší’itský islám, od nichž se dále oddělovaly další a další skupiny odlišující se vlastní interpretací islámu.

Jedním ze dvou hlavních zdrojů islámu je korán, tedy text v arabském dialektu obyvatel Mekky, jejž měl Mohamedovi sdělit anděl Gabriel. Pro ortodoxní muslimy je korán doslovným slovem Alláha. Korán nelze přeložit do jiných jazyků. Žádný muslim nemsí přitom korán zpochybnit, jinak se stává odpadlíkem.

Vznik islámu

Ve filozofické rovině se počátek islámu vyznačoval velkou mírou svobody interpretace islámu. Pokud je dnes islám interpretován různě, jinak, není to ten pravý islám v původní formě. Řada muslimů, s nimiž se setkáváme většinou v turistických destinacích, však praktikuje učení Mohameda jen v rámci ramadánu, svatého měsíce, nebo si islám vykládá po svém, čímž uvrhuje na celé náboženství negativní světlo v očích moderní civilizace.

Dnes uznávaná dogmata ortodoxního islámu vznikala teprve v dalších generacích muslimů.

Ne všichni první muslimové považovali korán za doslovné slovo Alláha a ne všechny příběhy o Mohamedově životě a činech byly přijímány.

Postupná islamizace

Po více než 1400 letech od založení islámu se dnes uvnitř muslimského společenství vytvořilo mnoho různých směrů výkladu a praktikování islámu. To vede k tomu, že v dnešní podobě jsou islámské výklady daleko rozvětvenější a odlišnější než například různé proudy křesťanství.

Islám se pomalu stává nejdominantnějším a nejpočetnějším náboženským směrem, který však není interpretován jednotně.

Zdroje:

https://www.reflex.cz/islam-nabozenstvi-koran-mohamed

https://www.reflex.cz/dzihad-islam

https://wikiislam.net/wiki/Uvod_do_problematiky_odpadlictvi_v_Islamu

https://ct24.ceskatelevize.cz/archiv/1017934-neexistuje-jeden-islam-rika-bronislav-ostransky