Než se polský lékař Eugeniusz Łazowski roku 1939 ocitl v rukou nacistů, působil jako armádní lékař. Po třech letech strávených v zajateckém táboře se mu podařilo uniknout dírou v plotě, kterou den co den nenápadně rozšiřoval.

Łazowski se poté uchýlil do Rozwadówa, malého předměstí průmyslového města Stalowa Wola na jihovýchodě Polska. Přidal se do služeb polské podzemní organizace Zemská armáda a rovněž k Červenému kříži a po nocích tajně léčil místní obyvatele.

Shodou náhod v Rozwadówě ve stejném období operoval i jeho přítel z medicíny Stanislaw Matulewicz. Odloučení kolegové udělali vše proto, aby zachránili co nejvíce životů, jak se ale ukázalo, byla to dvousečná zbraň; Židé se sice uzdravili, ale v tom případě putovali do koncentračních táborů. Oba lékaři tak začali přemýšlet, jak se takovému výsledku vyhnout.

Geniální plán

Nebylo tajemstvím, že Němci trpěli panickou hrůzou ze smrtelných chorob, zejména tyfu. Ten sporadicky propukal snad ve všech koncentračních i zajateckých táborech a bral každého bez ohledu na národnost či náboženské vyznání. A tak lékaře napadlo celou obec infikovat falešnou epidemií tyfu.

Stačila k tomu obyčejná vakcína, která několik hodin po vpravení do těla stále vykazovala příznaky tyfu. Prvně to vyzkoušeli na svém známém. Když si pro něj Němci přišli, lékaři oznámili, že trpí tyfem. Test diagnózu potvrdil, nacisté ho vyškrtli ze seznamu deportovaných a urychleně utíkali do bezpečné vzdálenosti.

Takto tyfem „nakazili“ spoustu obyvatel obce, označili je jako infikované a doufali, že nacisté propukající epidemii zbaští i s navijákem. A opravdu, deportace se zrušily a celé okolí Rozwadówa bylo umístěno do karantény.

Tisíce zachráněných životů

Pochybnosti o epidemii začaly panovat poté, co Němci přišli na to, že nikdo z infikovaných nezemřel. Povolali tak doktory z vlastních řad, aby nakažené ještě jednou otestovali. Zpráva o plánovaném přepadení se včas dostala k uším obou lékařů a ti se na příchod doktorů řádně připravili: z obce shromáždili ty nejzuboženější Židy a představili je podezíravým nacistům. K testům nedošlo, stačil totiž jediný pohled na polomrtvé, podvyživené osoby a bylo zcela jisté, že tyfus v obci opravdu řádí, jen je trošku opožděný.

Polským lékařům se takto podařilo zachránit až 8 000 Židů před transportem do táborů smrti. Ne nadarmo si Eugeniusz Łazowski vysloužil přezdívku „Polský Schindler“. Příběh o velkém risku a ještě větším zisku byl dlouhou dobu zahalen tajemstvím, svět se o chrabrosti obou Poláků dozvěděl až v roce 1977.