Ve středověku vznikla celá řada náboženských hnutí, včetně těch, která měla radikální názory na křesťanství. Byli to třeba flagelanti, begini, valdenští a bratři svobodného duch. Na všechny tyto skupiny se katolická hierarchie často dívala s podezřením a mnohdy je odsoudila jako kacíře. A pak tu byli adamité.
Ani v husitských dobách nebyla tato sekta žádnou novinkou. V duchu husitství se však tito věřící vymezili ještě více, a nepotázali se zrovna s úspěchem. České země byly v 15. století doslova líhní náboženských hnutí, z nichž se později zformovala protestantská skupina. Na ukázku z filmu Jan Žižka pojednávající o adamitech se podívejte zde:
Radikální směry husitství
Když byl český kněz a reformátor Jan Hus v roce 1415 shledán vinným z kacířství a popraven, jeho stoupenci byli ještě více naštvaní na katolickou církev a odmítli její autoritu. To vedlo k ještě větší radikalizaci, která v mnohých husitech vyústila ve víru zcela jinou. Někteří uctívali svaté nebo věřili, že při přijímání skutečně dostávají tělo a krev Kristovu. Někteří zase chtěli vytvořit komunitní společnost, kde by neexistovali páni a služebníci, ale rovnost mezi lidmi.
Adamité v dobových pramenech
Když pak husité již neválčili s křižáky, začali bojovat sami se sebou, protože vznikaly různé odštěpené skupiny, jako byli táborité, orebité, utrakvisté a snad právě adamité, ti nejradikálnější z nich. Husitští adamité žili tedy v 15. století a věřili tomu, že Bůh chce, aby se svlékli a chovali se tak, jak my dnes označujeme „hipíky“. Členové sekty považovali šaty za důsledek Adamova pádu a chodili zásadně nazí a jejich sexuální vztahy byly naprosto uvolněné a libovolné. Adamité věřili, že dosáhli jakési bezhříšnosti jako Adam před pádem - mohli být nazí, protože byli nevinní jako Adam a Eva před incidentem s mluvícím hadem. Kromě toho moc nevíme, ale několik současných autorů je obviňovalo z nekonečných zhýralých orgií.
Například kronikář Vavřinec z Březové o adamitech napsal: „Při putování po lesích a kopcích někteří z nich propadli takovému šílenství, že muži a ženy odhazovali šaty a chodili nazí a říkali, že šaty přijali kvůli hříchu prvních rodičů, ale že jsou ve stavu nevinnosti. Z téhož šílenství se domnívali, že nehřeší, když jeden z jejich bratrů obcuje s jednou ze sester, a pokud žena počne, tvrdí, že počala z Ducha svatého.“
Tyto názory adamitů nebyly nové - v prvních staletích křesťanství existovala sekta adamitů a dokonce svatý Augustin se zmiňuje o tom, že praktikovali nudismus a odmítali manželství. Některé jejich myšlenky možná přežily až do středověku a pomohly vytvořit teologii těchto českých „husitských“ adamitů. Jejich údajné sexuální aktivity zaznamenal pak i učenec Enea Silvio Piccolomini, který se později stal papežem Piem II (1458-1464):
„Všichni se oddávali promiskuitnímu styku, ale nikdo si nesměl vzít milence bez souhlasu Adama, jejich hlavního představeného. Když jeden z těchto bratří vášnivě zatoužil po sestře, vzal ji za ruku, a když s ní šel k hlavnímu staršímu, řekl: "Má duše plane láskou k této ženě." A pak se vrátil do svého domu. Načež stařešina odpovídal: "Jdi, buď plodná a množ se a naplň zemi." "Ať se ti to líbí," odpověděla žena.“
Smutný konec „hipíků“
Činnost této skupiny se ukázala být pro tábority příliš radikální a v roce 1421 byli adamité či táborští pikarté a jejich vůdce Petr Kániš z táboritského společenství vyloučeni. Dvě stě až tři sta z nich si pak založilo vlastní společenství, ale táborité je brzy obvinili z nájezdů a napadání jejich lidí. I to byl jeden z důvodů, proč proti nim v létě a na podzim roku 1421 podnikl Jan Žižka útoky, při nichž zabil a zajal téměř všechny jejich stoupence. Většina z nich byla zabita a umučena – skončili na hranici jako kacíři. Ostatní, kterým se podařilo utéci, se uchýlili na ostrov na Nežárce a jejich běsnění odnesla Kardašova Řečice, kterou vypálili. Odveta husitů přišla velmi brzy a byla krutá a nemilosrdná. Zbytky adamitů, které se uchýlily do tvrze Hamr nad Nežárkou, byly na podzim roku 1421 i přes jejich fanatický odpor zlikvidovány.
I přesto se pak po několik let objevovaly zprávy, že se někteří adamité stále potulují po českých zemích. Ani táborité ale nevyvázli bez příkoří – prohráli o třináct let později v bitvě u Lipan.
Zdroje:
cs.wikipedia.org/wiki/Adamité, en.wikipedia.org/wiki/Adamites, www.medievalists.net,nasregion.cz, www.grunge.com
